Německá gramofonová firma Kalliope, která si pro svůj název vybrala jméno řecké múzy epické poezie, byla založena v roce 1904 a český repertoár vedla již asi od roku 1908. Na deskách této značky, určených pro český trh, se tenkrát objevovaly hlavně nahrávky různých salonních orchestrů, šantánových komiků a zpěváků nevalných kvalit s repertoárem národních či lidových popěvků. Tyto desky sice měly zdobné etikety, ale žádné skutečně hodnotné nahrávky na nich v té době nenajdeme.

Po první světové válce firma Kalliope obnovila svou činnost v roce 1920 a mimo vlastních snímků pro německé publikum lisovala na malebné etiketě Kalliope American Record v letech 1927?1929 z amerických matric nahrávky dobových jazzových orchestrů. Na zmodernizované etiketě gramodesek Kalliope, nesoucí v konstruktivistickém stylu vyvedenou ochrannou známku firmy, se český program znovu objevil až v roce 1929. Na deskách o průměru 20 cm nacházíme pouze směsi lidových písní s anonymním zpěvem a za doprovodu anonymního orchestru, na deskách o průměru 30 cm zase ponejvíc koncertní skladby v provedení různých salónních orchestrů a instrumentálních souborů.

Pro nás nejzajímavější jsou ale české nahrávky v sérii objednacích čísel Z 6000 na deskách o průměru 25 cm. Najdeme na nich hlavně snímky v podání jazzového orchestru Sama Baskiniho, R. A. Dvorského Melody Boys a Kalliope orchestru dirigovaného Františkem Šmídem.

Nejvíce písniček pro tuto značku nazpíval Jindra Láznička - asi 80 (i pod pseudonymy Pražák a Jindra), na některých deskách s ním zpívá Olga Rubinová. Láznička natáčel hlavně Gollwellovy a Šmídovy tanga a polky. Mezi jeho nahrávkami najdeme i úchvatně podané melodramy Batalion a Pražský orloj, a také jednu z asi patnácti verzí Ježkova úspěšného tanga Mercedes, které musela mít ve svém katalogu snad každá tehdejší gramofonová firma.

R. A. Dvorského sice jako zpěváka najdeme jen na asi dvaceti snímcích, jako klavírista a vokalista (několik desek nazpíval také anglicky) je ale přítomný i na řadě dalších gramodesek značky Kalliope, kde je na etiketě uváděný soubor Sam Baskini?s Jazz-Symphoniker, Fred Jones und seine Jazz-Symphoniker či John Briggs und seine Jazzensemble. Jádro orchestru Samuela Baskiniho (původem Bělorusa vlastním jménem Borisova), nahrávajícího v Berlíně pro tuto firmu, totiž tvořili čeští hudebníci R. A. Dvorský, K. Vacek, B. Klemr, J. Kocina a C. Cikánek. Krátce po natočení asi padesát snímků pod hlavičkou orchestru S. Baskiniho pro německý i český trh, natočil R. A. Dvorský na značku Kalliope další snímky už s vlastním souborem Melody Boys - jsou mezi nimi české verze šlágrů z filmů Zpívání v dešti a Tři mušketýři, Vackovy a Jankovcovy polky, i trampské písně Jarky Mottla. Krátce po natočení těchto desek byl Dvorský angažován u nově založené české gramofonové firmy Esta, která také převzala do svého katalogu většinu těchto jeho nahrávek. Tyto prakticky první nahrávky Dvorského vlastního orchestru se dnes objevují jen zřídka, a dle toho si je sběratelé také považují.

Na značce Kalliope v této době vyšly také snímky tenoristy ND Miroslava Jeníka. V tomto případě se však jednalo o přečíslované matrice získané od firmy Vox, která v roce 1929 ukončila konkursem svou činnost.

Většina českých nahrávek pro značku Kalliope vyšla též na dalších firemních etiketách Clangor, Biberphon, Cordy či Tempo, jakož i na ohebných celuloidových deskách české firmy Esta.

Poslední německé nahrávky na značce Kalliope pocházejí z konce roku 1931, pak tato firma v Německu vyhlásila konkurs. V roce 1935 se na trhu objevila rakouská etiketa Kalliope (černá, na rozdíl od původní hnědé), která krátce vedla také český repertoár, natočený původně pro gramofonovou firmu Artiphon - tyto desky byly nejspíš určené pro silnou krajanskou menšinu v Rakousku. Německý program tato značka vedla až do svého definitivního zániku v roce 1940.

GABRIEL GÖSSEL