V průběhu loňského Pražského jara zažili návštěvníci jednoho z posledních koncertů, na kterém účinkovali Bamberští symfonici, nechtěné vzrušení. Na počátek června neobvyklé teploty, které sužovaly hudebníky i publikum ve Smetanově síni, se staly příčinou náhlé srdeční nevolnosti bývalého dlouholetého šéfa orchestru Horsta Steina. V poslední allegrové větě Brahmsovy 3. symfonie mu vypadla taktovka z ruky a v mdlobě klesl mezi violisty po své pravici. Zatímco pana dirigenta odvážela záchranka na kliniku na Karlovo náměstí, přišel do zákulisí Martin Turnovský, který byl koncertu přítomen jako posluchač a v prekérní situaci nabídl řediteli festivalu, že se bez zkoušky ujme řízení německého orchestru v Brahmsově 4. symfonii, která byla na programu v druhé polovině. "Poprvé v životě jsem dirigoval koncert, na který jsem si předtím koupil vstupenku," - komentoval český dirigent s humorem událost, která k všeobecné spokojenosti všech zúčastněných měla právě Turnovského zásluhou šťastný konec (ze své indispozice se rychle zotavil i německý host, který mohl už druhého dne opustit nemocniční lůžko i Prahu a odletět domů).

V galerii českých dirigentů patří dvaasedmdesátiletý Martin Turnovský k nejzkušenějším a také v mezinárodním měřítku nejproslulejším. Ančerlův žák z AMU, který později studoval ještě u věhlasného Georga Szélla, suverénní vítěz prestižní dirigentské soutěže v Besanconu z roku 1958, účinkoval na Pražském jaru poprvé už v roce 1951, když ve Smetanově divadle řídil tehdejší Československý soubor národních písní a tanců. Působil u řady našich předních orchestrů, s nimiž pravidelně účinkoval téměř každoročně také na Pražských jarech. Po americkém turné s Českou filharmonií v roce 1965 byl stále častějším hostem také v zahraničí. Turnovského si opakovaně zvali jako hosta Vídeňští symfonici a v letech 1967?1968 se stal šéfem slavné Staatskapelle v Drážďanech.

Po srpnu odešel Martin Turnovský do Rakouska. Od roku 1975 má rakouské občanství a až do roku 1980 byl hudebním ředitelem Norské národní opery v Oslo. Ještě na sklonku tohoto období se stal zároveň šéfem orchestru v Bonnu a jako host dirigoval nejslavnější světové orchestry v Mnichově, Londýně, Torontu, Tokiu, Clevelandu. Na jaře 1986 byl povolán Newyorskými filharmoniky k řízeni pěti koncertů české hudby v Lincolnově středisku, na kterých uvedl také kantátu Dido Jana Nováka. Ta se pod jeho dirigentským gestem rozezní 17. května i na letošním Pražském jaru v podání Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, u kterého působil od sezony 1992 do roku 1995 jako šéfdirigent.