V opeře Bludný Holanďan opustil skladatel styl velké francouzské opery, její nejcharakterističtější znaky, jimiž se vyznačovalo jeho předchozí dílo Rienzi. Byla to tradice německého singspielu, zejména Weberova a Marschnerova, jež poutala jeho pozornost při kompozici Bludného Holanďana. Těžiště dramatického výrazu přináší zpěvní linie, do dramatického dění je plně zapojen také sbor a orchestr, který dokresluje z psychologického hlediska zpěv a akci. Charakteristika jednajících osob je zvýrazněna přiléhavými a výstižnými motivy - termín "leitmotiv" Wagner sám ani při složitější práci s tímto výrazovým prostředkem nepoužíval. Skvělá a působivá je orchestrální zvukomalba při líčení rozbouřeného moře a přírodních sil. Premiéra opery se uskutečnila 2. 1. 1843 v Drážďanech.

Sobota 13. 3. 20.00, ČRo3 - Vltava

Latinské slovo umbra znamená stín, tmu, ochranu. Kromě toho však i přízrak, přelud, vidění, mátohu či rovnou strašidlo. A právě tento poslední význam posloužil k tomu, že se 6. června 1999 (přesně v 9 hodin a 15 minut) objevil na vlnách Českého rozhlasu Brno novotvar umbrografie. Česky strašidlopis, v němž od té doby v brněnském pořadu Zastavárna aneb Frc s důkladností, jež by slušela i jiným oborům lidské činnosti (politiku nevyjímaje), přinášíme naší po strašidlech hladovějící veřejnosti odborně fundované a umělecky vypracované portréty strašidelných subjektů, jejichž výskyt je na území České republiky prokázán. Za věcnou správnost a vědeckou poctivost ručí autor, který se během mnohaletého výzkumu sblížil se strašidly natolik, že si jich řadu ochočil a některá ho začala pokládat za svého příbuzného.

Břímě umělecké náročnosti však leží především na bedrech člena činohry Národního divadla v Brně Igora Bareše. Je dozajista sympatické, jak tento herec rozhodně neregionálního formátu práci na tomto seriálu pochopil. Ano, on ji přijal jako výzvu, kterou nemohl odmítnout, a nedbal přitom takzvaně dobře míněných rad, že by interpret Hamleta, Raskolnikova či Alcesta neměl své umění rozmělňovat rolemi Diblíka, Bludného kořene či dokonce Cholery. Mistr Bareš je názorným důkazem, jak lze na miniaturní ploše pár minut vytvořit plastický obraz strašidla i té nejzavilejší čeledi, což zcela určitě potvrdí každý, komu naskočila husí kůže z jeho baziliška, vlkodlaka či hejkala. A to ještě nebyly ty nejzávažnější úkoly, jež Igora u mikrofonu tohoto prvního původního strašidlopisného seriálu v dějinách Českého rozhlasu čekaly, neboť řekněte sami - jak vy byste si poradili se salamandrem, fextem či dokonce kundibalem? Obraz všech těchto bytostí, více či méně virtuálního charakteru, přináší seriál Umbrografie nejenom slovně, ale i zvukově, což zejména v rozhlasovém vysílání nabývá neobyčejné emocionální účinnosti (mnozí z četných pravidelných posluchačů se slzách v očích děkují tvůrčímu kolektivu ČRo Brno za to, že tento program vysílá v hodinách dopoledních, neboť slyšet jej takhle zvečera, do rána by nezamhouřili oka).

A na závěr skutečnost, která potěší stále se rozšiřující řady příznivců tohoto seriálu. Jelikož nalézáme nové a ještě před nedávnem netušené doklady o českých, moravských a slezských strašidlech, nehrozí, že by tento pořad zašel na úbytě. V nejbližších dílech nás čekají až neskutečně závažné výpovědi o takových umbrografických subjektech, jakými jsou divoká honba, klekáníček, perkajst, rozobabel a stodolník, popřípadě klemprda - v červnu uzavřeme první ročník 52. dílem a další se již rýsují na obzoru. Veřejnost určitě ocení, že převážná většina ztvárňovaných bytostí je mnohem reálnější než to, co kupříkladu straší našim politikům v jejich hlavách.