Zvláště podtitul dobře vystihuje typ i situaci hlavního hrdiny - nakladatelského redaktora Richarda Shermana, který se po odjezdu manželky a syna na letní prázdniny ocitá sám v newyorském bytě a snad ještě víc než svodům nové sousedky je vydán napospas svým bujným představám a vnitřnímu hlasu. Režisér Jiří Fréhar tuto vděčnou, leč náročnou komediální roli obsadil opravdu šťastně: Otakar Brousek mladší dokáže lehce a v prudkých střizích měnit uměřený realistický projev plný espritu - využívaný v momentech, kdy redaktor komunikuje se skutečnými postavami překračujícími práh jeho bytu - za expresivnější výraz a nadsázku v těch sekvencích, kdy si Sherman vybavuje buď situace již prožité, nebo teprve předjímané, vždy však jeho imaginací posunuté až ke grotesce.

I když ostatní role svým představitelům takovou variabilitu nenabízejí a jsou schematičtější, Brouskovi protihráči jim život vdechnout dokázali. Vlasta Žehrová vytváří Shermanovu ženu jako typ dominantní, pragmatické, ale přece jen pomilováníhodné paní domu, jíž "zahnout" je - i po sedmi letech manželství - snad opravdu hřích. Kamila Špráchalová zase obdařuje Dívku ze sousedství takovým mladistvým půvabem a bezprostředností, že "nezahnout" s ní by zřejmě byl hřích ještě větší. A Stanislav Lehký ztělesňuje psychiatra, jemuž Sherman rediguje knihu, nejen jako kompilátora (pseudo)moudrostí slovutnějších kolegů, ale také jako průmětnu reakcí, gest a tiků vlastních pacientů. Takže není divu, že jak výše nastíněné "hříšné" dilema roz(h)řešit, takový odborník Shermanovi věru neporadí.

Díky dobrému překladu, výpravě Evy Brodské připomínající pamětníkům "bruselský styl" a hlavně díky hereckým výkonům dokáže tahle dnes již přece jen lehce zaprášená komedie docela obstojně pobavit.