Bratři Joel a Ethan Coenové (známe od nich např. Bartona Finka či Millerovu křižovatku) patří k nejuznávanějším americkým tvůrcům. Pozornost si zjednávají hlavně tím, jak obratně balancují mezi využíváním žánrových stereotypů a jejich současným ironizováním. Jejich snímek Záskok, uváděný nyní Českou televizí, zjevně navazuje na dávné morality Franka Capry a jeho víru, že čestní lidé dokážou přemoci vypočítavost a zlobu těch, kteří zastávají zdánlivě neotřesitelná místa. Celý příběh však autoři nazírají prizmatem místy absurdní komedie, která mísí morbiditu s mravním ponaučením. Dějištěm je kafkovsky vyhlížející obludný podnik, jehož činnost není blíže objasněna, ale je zřejmé, že by mohl dělat cokoli - třeba vyrábět obruče. Správní rada si na ředitelské místo vybere povolného, nezkušeného mladíka Norvilla Barnese, o němž věří, že podnik přivede na pokraj úpadku, načež oni budou moci lacino skoupit akcie a sami pak rozhodovat. Hlavní hrdina - v podání Tima Robbinse - je skutečně naivní, snad až dětsky bezelstný a hravý, snadno se nechá ošálit pocitem moci i úspěchu, který se však záhy rozplyne. Barnesovi dokonce hrozí soudní stíhání, ocitá se na dně a posléze jej posednou sebevražedné úmysly. Jenže dojde k neuvěřitelným událostem: nejenže se zastaví čas, ale k pomoci přispěje dokonce samotný anděl.

Vyprávění užívá nesčetného parodování hollywoodských klišé (známá novinářka se u důvěřivého mladíka nechá zaměstnat jako sekretářka a samozřejmě se do něj zamiluje, aniž on tuší, kým ona ve skutečnosti je), ale i groteskních průhledů na tragické situace. Třeba při pádu lidského těla z výškové budovy vzniká takový vzdušný vír, až se v jedné z kanceláří zvíří papíry. Režisér zapojuje i úryvky z fiktivních týdeníků, zasazující celé vyprávění kamsi do padesátých let. Po herecké stránce je vyprávění vedeno k záměrné sytosti výrazu. Tim Robbins načrtává studii úslužné vstřícnosti, zatímco Paul Newman jako zákeřný finančník ve správní radě se stává uhlazeným intrikánem, za jehož zdánlivě vlídným slovem se skrývá hrozba podrazu. Ztotožníme-li se s poznáním, že základem režijní koncepce je princip hravosti a potěšení z ní, Záskok nás královsky pobaví - a navíc i povede k zamyšlení nad méně zřejmými zákulisními machinacemi.