Od počátku třicátých let se na gramodeskách různých značek objevovaly velice četné nahrávky zpěváka se sametovým tenorem, jehož popularity dosahovala jen málokterá hvězda tehdejší zábavné hudby. S profilem tohoto zpěváka se dnes seznámíme. Jeho hlas uslyšíte ve zvukové podobě Fonogramu v úterý 16. května ve 21.04 na stanici ČRo 2 - Praha.

Jen málokomu z mladších posluchačů rozhlasu dnes něco řekne exoticky znějící jméno Tino Muff. A přesto tento zpěvák ve třicátých letech těšil svým lahodným hlasem obrovské množství posluchačů a stovky jeho nahrávek vycházely ve velkých nákladech na gramofonových deskách několika značek. (Populárnější byl v jeho žánru snad už jen Jára Pospíšil.) Jeho podobizna nesměla chybět v žádném propagačním materiálu gramofonových firem. Jedna z nich ji umístila dokonce i na krabičky gramofonových jehel - což je výsada, které se jinak mohly těšit už jen takové slavné osobnosti jako byli Šaljapin, Tolstoj nebo císař Franz Josef.

Tino Muff se narodil v roce 1904 - to se ale ještě jmenoval Antonín Mach. Vyučil se holičem a pracoval u svého otce v Praze-Nuslích. Profesionálně zpívat začal v pražském divadle Varieté v roce 1927, později vystřídal celou řadu kabaretních scén. Těžiště jeho působení ovšem spočívalo v nahrávání gramodesek - zůstaly po něm totiž u různých gramofonových firem stovky snímků. I když repertoárově se jednalo spíše o průměr - tedy hlavně o dobové populární šlágry z operet - dodává řadě těchto Muffových nahrávek zvláštní kouzlo právě jeho typický způsob přednesu - svým hlasem jakoby posluchače přímo hladil.

První snímky natočil Muff - ještě pod jménem Antonín Mach - pro značku Homocord koncem roku 1930 (své umělecké jméno si zvolil údajně dle populárního italského operetního zpěváka Tino Valiery). Pro českou pobočku této německé firmy se stal Muff úspěšným firemním zpěvákem - převzal zde postavení tenoristy ND Valentina Šindlera, který pro tuto značku nahrával gramodesky již od roku 1909 (podobnou funkci měli ve třicátých letech na příklad Jára Pospíšil nebo orchestr R. A. Dvorského u firmy Ultraphon).

Na značce Homocord vyšlo Muffovi mnoho desítek sólových snímků, ale má zde také několik nahrávek se svou manželkou, uměleckou tanečnicí a zpěvačkou Annou Gromwellovou (Jadran, Vína číš). Dalším partnerem mu zde byl Vašek Zeman - ten s Muffem nahrával jak pod vlastním jménem, tak pod uměleckým jménem Joe Gray (Poem, Tam v údolí), a na několika snímcích Muffa provází také trampský sbor Settlers Club (Je v dáli jedna zem, Alžír, Až k nám přijdou hoši z USA).

Nejčastěji ovšem byli Tino Muff a Vašek Zeman na etiketách gramodesek označování jako Symfonic duo - hlavně na deskách značky Odeon, které od roku 1932 měly stejné číslování jako desky Homocord. Ty se u nás v roce 1933 přestaly lisovat a zmizely z trhu (s vydáním desky s objednacím číslem asi 7267). Muffovy nahrávky pak vycházely až do roku 1936 na etiketě Odeon. Zpívali zde s ním i bratři Zemanové (Já přijdu za tebou) nebo Karel Vacek (Stárneš, Zítra snad). Na některých nahrávkách je tato trojice uváděna též pod označením Zdar trojka. S objednacím číslem 251 880 (právě nahrávkou Symfonic dua - Marijana/Štěstí je láska) český předválečný repertoár na této značce zanikl.

Řadu Muffových nahrávek najdeme také na značce Parlophon, která v letech 1933?1935 používala matrice firmy Odeon. Mimo sólových snímků (Sejde s očí, Zlý osud) zde zaznívá jeho hlas i z formací Happy Boys (Apropó, co dělá Andula, Krásná Magdaléno) a Banjo trio (Vzpomínej, Půl kila štěstí). Zde osvědčenou dvojici Zeman-Muff doplňuje již zmíněná Anna Gromwellová, tedy Muffova manželka.

V roce 1936 zůstala ze zahraničních firem na českém trhu už prakticky jen anglická firma HMV. Český Ultraphon měl své zpěváky vázané smlouvami, a tak se Tino Muff objevuje na gramodeskách české firmy Esta - opět hlavně sólově, ale i v duetu s Vaškem Zemanem za doprovodu orchestru Harryho Hardena (Veselá vdova, Bloudí má loď). Na této značce zopakovala dvojice Muff-Zeman i svou úspěšnou nahrávku Fibichova Poemu na slova Karla Ballinga, která vyšla již dříve na značce Homocord, jakož i několika dalších jímavých písní z jejich staršího repertoáru (Babička, Ve vzpomínkách).

Pokud je mi známo, jsou tyto Muffovy nahrávky na značce Esta jeho vůbec posledními. Není mi ale už tak úplně jasné, proč dál gramodesky nenatáčel, neboť umělecky činným zůstal i nadále - koncem třicátých let byl například členem zájezdové družiny Karla Hašlera (mimo jiné také s Ellou Šárkovou a Vojtou Mertenem) a s různými estrádními soubory - i po boku R. A. Dvorského - pak vystupoval až do šedesátých let. Zemřel v roce 1974.

GABRIEL GÖSSEL

Foto archiv autora