Těžko říci, do jaké míry se o vlnu zvýšeného zájmu o tradiční irskou hudbu zasloužila skupina, která si usilovnou a upřímnou snahu o uchování její autenticity zvolila jako cíl svého konání. Možná si The Chieftains neuvědomili, že zvláště propůjčováním své hudby Hollywoodu (např. film Navždy a daleko s Tomem Cruisem) riskují vznik podobných škvárů, jako je výše zmíněný projekt. Každopádně můžeme partu dudáka Paddyho Moloneye jen těžko podezřívat, že by chtěla na boomu keltské muziky finančně profitovat. Stačí si koneckonců pozorně projít její diskografii, kde sice nalezneme také tituly velmi lákavé, ale stále obdivuhodně kvalitní.

Chlouba irského lidu, skupina The Chieftains, má za sebou čtyřicet let činnosti a možná stejné množství vydaných desek. Doma je zná každý a o jejich tamní reputaci svědčí úcta, kterou k nim chová dokonce i vládní kabinet. Ctí je také v zahraničí, a i když jsou jejich projekty pro nadnárodní hudební showbyznys asi až příliš náročné, a tudíž hůře prodejné, účast na jejich albech se neodmítá - Sinéad O´Connorová, The Corrs, Sting, Joan Osborneová nebo Mick Jagger by o tom mohli vyprávět. "Angažování" těchto umělců vyzdobilo hned několik titulů The Chieftains: od ambiciózní kolekce The Long Black Veil (se závěrečným jamem s Rolling Stones) přes Santiago (jakousi hudební mapu španělské Galicie) až po loňskou desku Tears Of Stone, kde se dostalo prostoru jak japonské zpěvačce Akiko Yano, tak jazzové "pohodářce" Dianě Krallové.

Po výletech do nejrůznějších krajů, kde tradiční keltská hudba žije díky početným komunitám irských přistěhovalců (např. "kanadská" kompilace Fire In The Kitchen), se na své novince Water From The Well vracejí The Chieftains domů - svědčí o tom i přiložená mapka Irska se zvýrazněnými místy, v nichž kapela natočila hned sedmnáct tradicionálů. Kromě skupiny Altan na albu neúčinkují žádní hosté, snad právě proto jde o jednu z nejautentičtějších nahrávek, jaké The Chieftains v posledních letech natočili. Dudy, píšťaly i buben bodhrán tu burácejí nespoutaně a přesvědčivě, v teskných i divokých kouscích. Je to deska lidí, které muzika pořád vzrušuje.

MILAN ŠEFL