číslo 21/2000
vychází 9. května

Zpět na obsah         

Hudba


DIRIGENTI PRAŽSKÉHO JARA

Aldo Ceccato

Letos už po sedmé přivítá Pražské jaro šestašedesátiletého italského dirigenta Aldo Ceccata, který je současným šéfem Státní filharmonie Brno. S tímto orchestrem vystoupí 21. května ve Smetanově síni.

Aldo CeccatoMilánský rodák studoval po absolutoriu vyhlášené Verdiho konzervatoře v rodišti ještě na Hochschule für Musik v Berlíně a v kurzech, které každoročně vedl v Sieně legendární dirigent rumunského původu Sergiu Celibidache. K jeho prvním významným šéfovským postům patřilo působení u orchestru RAI v Turínu. Od roku 1968 k němu přibyla ještě šéfdirigentská funkce u Slovenské filharmonie, s kterou se také poprvé představil v roce 1970 na Pražském jaru.

Od roku 1973 byl Aldo Ceccato prvním dirigentem symfonického orchestru v americkém Detroitu a v letech 1975?1983 Hamburské filharmonie. V druhé polovině osmdesátých let pak působil u filharmonického orchestru v norském Bergenu, který rovněž vystoupí na letošním ročníku Pražského jara a jako šéf rozhlasových symfoniků v Hannoveru. Jako častého hosta si Ceccata zvali ke svým vystoupením zejména přední americké orchestry: opakovaně řídil Newyorské filharmoniky a slavné orchestry v Bostonu, Clevelandu, Chicagu i San Francisku.

V Praze je Aldo Ceccato dobře známý - kromě hostování na Pražských jarech - také z účinkování s Českou filharmonií. Temperamentní dirigent, jak se sluší na pravověrného Itala, má překvapivě vřelý, dlouholetou praxí důvěrně zažitý vztah k slovanské a zvláště pak české a moravské hudbě. Při svém posledním účinkování na Pražském jaru v roce 1998 řídil - kromě Šostakovičova 2. houslového koncertu s koncertním mistrem České filharmonie Bohumilem Kotmelem a Musorgského Obrázků z výstavy - také novinku brněnského skladatele Arnošta Parsche Mosty. Pro své letošní vystoupení připravil program, sestavený výhradně z naší hudby: zazní na něm symfonická báseň Šumařovo dítě Leoše Janáčka, první violoncellový koncert Bohuslava Martinů a Symfonie č. 7 d moll Antonína Dvořáka.

ANTONÍN MATZNER

Foto archiv Pražského jara