Do světa lilijic

Meteor vás zve s prof. RNDr. Ivo Chlupáčem na místo, kde se zastaví prakticky každý návštěvník hradu Karlštejna a určitě každý geolog, totiž k budňanské skále. Skála je hned za mostem přes Berounku a zdaleka ji vidíme. Pro geology jde o "poutní" místo, které navštěvuje každá exkurze zahraničních badatelů, kteří oblasti Barrandienu obdivují již od poloviny minulého století.

Budňanská skála je původně přirozeným odkryvem, ale když zde byla stavěna silnice údolím řeky, tak byla obnažena daleko větší část skalních výchozů než původně tvořily svah Berounky. Tím se pomohlo tomu, abychom mohli pozorovat vnitřní stavbu silurských a devonských vrstev, proslulé naleziště zkamenělin.

Slávu skály založily především zbytky mořských lilijic, což byli ostnokožci, kteří se podobali květinám, měli dlouhý stonek zakončený kalichem nebo korunou s množstvím chapadel, jimiž si opatřovali potravu.

Tyto lilijice zde žily zhruba před 415 miliony let a přetrvaly až do doby před 410 miliony let. Lilijice jsou pozoruhodné svou velikostí, koruna dosahovala až dvaceti centimetrů, s rameny ještě daleko více. Byly opatřeny i plováky, což u jiných lilijic nebylo zvykem, a tyto plováky jim poskytovaly možnost žít při mořské hladině a být roznášeny mořskými proudy do ohromných vzdáleností. Proto geologům lilijice slouží jako ukazatelé geologického času, kde je najdeme, tak jsme nedaleko hranice dvou geologických útvarů, siluru a devonu. Zabočíme-li od mostu doleva, uvidíme na stěně tři bronzové desky, které jsou vsazeny na místo rozhraní. Budňanská skála je zajímavá i z hlediska své stavby, zvrásnění. Vzniklo během deformace vrstev před 360 miliony let, kdy se zde zvedly hory velikosti Alp.