Dnešní současný člověk, podle statistik, za 72 let průměrně dožitého věku dvaadvacet let prospí, šest let projí a deset let propracuje. Ve čtyřicítce má tedy za sebou relativně větší část života a je již ve věku, kdy je zranitelný a křehký, protože se, málo naplat, přece již poněkud "opotřeboval".

Všechno se zvládne...

Základní společenské změny v našem životě zamíchaly i pořadím na žebříčku hodnot. Stimulující možnost podnikat, vydělat a uspět vedla k hektické snaze dokázat si, že to záleží jen na odvaze a talentu, případně vytrvalosti a rvavosti, a všechno se zvládne. Naprostá většina však zapomněla, že ochota pustit se do rizika, spojená s touhou docílit dobrý výsledek a mít úspěch, nestačí. Jsou tu záludnosti, které nám uchystalo naše tělo.

Je třeba průprava, je nutná schopnost naučit se postupně orientovat v chaotické džungli našich psychických a tělesných reakcí, doposud nepřivyklých na takové výkyvy a tlaky v programování nových životních cest.

Záludný optický klam

Proto se mnoho lidí dnes dostává do úzkých, a i když jsou relativně úspěšní a nic je neohrožuje, objevují se, zdánlivě náhle a nečekaně, pestré obtíže, které jim nejen ztrpčují život, ale i výrazně naruší zaběhlý stereotyp jejich pracovního podnikání.

V našich ordinacích se dnes objevuje mnoho pacientů, kteří sem přicházejí "jen" s tělesnými stížnostmi. Je to však záludný optický klam! Psychika převedla své narušení a zpravidla dlouhodobé vyčerpávání rezerv jako ve spojených nádobách - na tělesné schéma - a tak se projevuje porucha především ono vyčerpání energetických rezerv organismu třeba jako bolest hlavy, nespavost, alergie či poruchy imunity s častou nemocností, jindy jako bolesti páteře a kloubů, srdeční palpitace, křeče žaludku nebo střev.

Obraťte se na psychiatra

Organismus vychází vstříc i společenskému postoji, který přijímá mnohem snáze tělesné potíže než psychické a paradoxně, abychom se zbavili tělesných obtíží, je třeba nejprve stabilizovat psychiku. To však obvykle pacient neví ani netuší, a teprve když tradiční klasické léčení těchto obtíží neuspěje, dozví se nakonec, ztrápen neustupujícími potížemi a bolestmi, že je to způsobeno psychikou a že by se měl obrátit na psychiatra. To ho obvykle velice vyděsí, protože i dnes představa o psychiatrických obtížích je značně anachronická. Informace, že s tělesnou obtíží by se měl dotyčný obrátit na psychiatra, znamená doslova šok: to znamená, že si o mně lékař myslí, že jsem blázen!

Nikoliv. Pouze pochopil, že obtíže jsou naprogramovány mozkovým komputerem, a jsou tedy důsledkem chyby v "programu", a to je třeba řešit kauzálně, odborníkem. Výzva, aby pacient vyhledal psychiatra, proto nejen vyděsí, ale svým způsobem i poníží: on mi pan doktor nevěří, že mám problémy! Opak je však pravdou, to pouze u nás ještě mnozí lidé netuší, že mít svého psychiatra, terapeuta či psychologa není ostuda, nýbrž nezbytnost moderní doby, ke které vede pud sebezáchovy.