číslo 22/2000 |
|
Film, televize |
|
Knihu džunglí můžete mít doma!
Na český trh přichází videokazeta se slavnou
Knihou džunglí (Buena Vista), celovečerním animovaným filmem Wofganga
"Woolie" Reithermana ze studia Disney. V kinech měl premiéru před více než
třiceti lety a stal se po Sněhurce druhým nejúspěšnějším animovaným snímkem
všech dob. Byl to poslední film, na němž se osobně podílel zakladatel studia Walt
Disney, konečné zpracování bylo svěřeno týmu předních animátorů, kteří s
Disneyem pracovali již od třicátých let. U nás se film dostal do kin v roce 1994, kdy
jej za necelý rok, po který trvala distribuční práva, vidělo na 300 tisíc diváků.
ČT 1, sobota 27. května Americký dobrodružný film Splašený vlak má spletitou genezi: před drahnými lety jej napsal slavný japonský filmař Akira Kurosawa, když koketoval s Hollywoodem, avšak k realizaci se nikdy nedostal. Po letech scénář oprášil ruský emigrant Andrej Michalkov-Končalovskij, bratr snad ještě známějšího Nikity Michalkova, a prokázal, že vedle umělecky náročných projektů (např. snímky Šlechtické hnízdo či Sibiriáda, pocházející ještě ze sovětské éry) umí na špičkové úrovni zvládnout i projekty nabízející "pouze" zábavu. Hrdiny příběhu jsou dva uprchlí trestanci (s robustní vitalitou je ztvárnili Jon Voight a Eric Roberts), kteří naleznou dočasné útočiště v lokomotivním spřežení projíždějícím aljašskými pustinami - a poté, co strojvůdce zemře na srdeční zástavu, se nikým neřízená a neovladatelná souprava řítí vstříc neznámému osudu. V zásadě sympatičtí uprchlíci jsou prezentováni jako zosobnění nezávislých a hrdých osobností, ochotných se pro kamaráda i obětovat. Film ovšem nesleduje jen oba protagonisty, ale i dění s nimi související, ať již je to železniční dispečink nebo maniakální aktivity sadistického šéfa věznice. Vyprávění, které rozhodně nepředstírá jiné hodnoty, než jaké skutečně poskytuje, je ukázkou bravurního zvládnutí jen zdánlivě snadného žánru. Jednotlivé motivy jsou mistrně stupňovány, splétají se v souvislý tok, aby posléze vrcholily překvapivým zakončením. Michalkov-Končalovskij zaujme především smyslem pro téměř dokumentární postižení drsných podmínek, i jednotlivé fáze až neskutečně náročného a vyčerpávajícího útěku z přísně střeženého vězení či později přesuny ve vlaku se vyznačují přísnou věrohodností. Režisér se nevyhýbá nadneseným situacím ani osvědčeným žánrovým stereotypům, avšak hlídá jejich věrohodnost. Ukázkově pracuje s prastarými motivy ohrožení a záchrany v poslední chvíli, ať již se jedná o proplutí ledovou řekou či hrozící střet s protijedoucím vlakem. Současně naplňuje i očekávatelné charaktery jednotlivých postav, které buduje v přímočarých, nelomených liniích. Vystačí si se strohými dialogy, více než o napínavé dílčí momenty dbá o celkovou atmosféru vzrůstajícího nebezpečí. (jš) |