Hned dva zajímavé projekty přinesla Česká televize během uplynulých svátků - o Velikonocích a před 1. májem. V obou případech šlo o přepisy - jednak literárního, jednak dramatického díla. Prvním z nich byl nevšední pokus brněnského studia ČT přetlumočit známé představení HaDivadla Jób, které inscenoval volně podle starozákonního textu a téže novely Josepha Rotha J. A. Pitínský. Nápadité ztvárnění osudů jedné židovské rodiny a jejího utrpení vyznamenala Nadace Alfréda Radoka v roce 1996 hlavní cenou (nejlepší inscenace roku) a cenou za hudbu. V zajímavé televizní montáži (režie J. A. Pitínský a K. Fuksa) se podařilo šikovně skloubit mnohovrstevnatě pojaté divadelní představení a televizně-filmové prostředky (mj. dotáčky z exteriérů a chrámového prostoru a výmluvné detaily kamery). Vynikly tak i silné herecké výkony členů HaDivadla, mezi nimiž mohli filmoví diváci zaznamenat i skvělého Pavla Lišku z Gedeonova Návratu idiota. V tomto netypickém tvaru umocněném hudbou Martina Dohnala si mohli fajnšmekři vychutnat všechny roviny a metafory textu zamýšlejícího se nad smyslem životní pouti za štěstím i nad pochybnostmi o víře a Bohu ve světě, kde člověka stíhá rána za ranou.

Druhý televizní projekt vyšel z ostravského studia, z tvůrčí skupiny Marči Arichtevy. Cestující bez zavazadel vznikl podle divadelní hry Jeana Annouilha (scénář a režie Juraj Deák). Komorní studie člověka, jenž se po letech v ústavu zkouší rozpomínat na svou identitu, která jej ale děsí a kterou odmítá přijmout, dostala v televizní podobě rozmáchlejší kulisy díky exteriérům. Zasazení příběhu do zahrad zámeckého sídla, tichých zákoutí i volné krajiny dodalo spolu s elegantními kostýmy a detailními rekvizitami hře na výpravnosti a vizuální působivosti. Oč kolísavější byly některé herecké výkony, o to znamenitější byl protagonista Vladimír Dlouhý. Ten svého vnitřně nejistého, osudem poznamenaného Gastona vzpírajícího se uvěřit ve vlastní někdejší rozporuplnou osobnost jménem Arthur dovedl opravdu k mimořádné dokonalosti, na níž byl film postaven a jíž většina herců spíše jen nahrávala.