První výstava pokrývající léta 1956 až 1972 se celkem logicky jmenuje Bigbít; je víc než symbolické, že expozici tolik desetiletí potírané hudby nalezne návštěvník takřka ve sklepě. Prochází jednotlivými sekcemi věnovanými trampskému hnutí a dixielandové scéně, z mnoha starodávných rádií si vyposlechne originální nahrávky Radia Luxembourg, v úzké prostoře ho pronásledují kopie soudních represí vůči hudebním skupinám, načež se ocitne na pódiu, kde stojí mezi figurínami muzikantů a hledí na vycpané fanoušky. Pocit koncertu na té hlučnější straně mu zvýší zapojené nástroje, na které může hrát. Poté sestoupí do hlavního sálu, kde jsou posuvné vitríny s obaly desek, různými dokumenty (od dopisů Karla Kryla po první český magnetofon Sonet duo) a takřka kompletní sbírka českých elektrických kytar. Výstavu záměrně nekomentují popisky, o výklad se postarají osobně organizátoři.

Popmuzeum je pod záštitou projektu Praha - evropské město kultury roku 2000 a podle jejího ředitele Michala Prokopa je jednou z věcí, která by neměla vyšumět, ale navěky přetrvat. Po výstavě Bigbít budou následovat i jiné a postupně všechny hudební žánry nejen československé, ale časem snad i středoevropské. Nastřádané informace budou pak prezentovány na internetu. Popmuzeum časem získá i restauraci a sloužit bude i jako klub.