V rumunských lázních v Mangalii

Mangalia je známé rumunské letovisko na břehu Černého moře, které v rámci dovolených - zejména v období socialismu - poznalo i mnoho z obyvatel naší republiky. Vodní rekreace, pálivé sluníčko, proslulé hřebčíny, historické památky, z nichž nejznámější jsou římsko-byzantská nekropole a bazilika syrského typu, to vše nabízí turistům toto město. Co ale nejvíce láká Němce, Švédy, Brity i Američany do Mangalie, v době, kdy není problémem trávit letní čas na Seychelech, Havajských ostrovech či třeba v Keni? Odpověď zní: Bahno! Černé, lepkavé, chtělo by se mi dokonce říci i značně páchnoucí, to ale není úplně pravda. Skutečností však je, že právě ona tmavá, mazlavá hmota je tím důvodem, proč právě sem míří lidé z celého světa. Rumunské bahno, tedy to z okolí Mangalie, je totiž léčivé. A podle mnoha svědectví až zázračně. Blahodárně působí zejména na nemoci pohybového ústrojí, odstraňuje také bolesti kloubů, léčí revma, regeneruje buňky v těle. Zní to až neuvěřitelně, ale je to, jak tvrdí odborníci a dosvědčují uzdravení pacienti, přesně tak. Zdrojem tohoto bahna je jezero Techirgiol, ležící mezi městečky Eforie Nord a Eforie Sud, jen pár metrů od moře. A právě to je příčinou jeho proslulosti. Léčivé účinky způsobuje sůl, jejíž koncentrace je v jezeře desetkrát větší než v moři. Před mnoha tisíci lety totiž bylo součástí moře, které po čase ustoupilo, ovšem voda, slaná, v místní proláklině zůstala. Do nového jezera nepřitékala žádná řeka, žádný potok. Voda se proto postupně odpařovala, ovšem sůl zůstávala. V takových podmínkách samozřejmě nemohl existovat žádný život, všechny organismy postupně vyhynuly, rozložily se a staly se součástí léčivého bahna, které je tak, na rozdíl od bahna z Mrtvého moře, organické. Na to přišli ve starověku už Řekové, kteří na místě dnešní Mangalie postavili osadu Callatis.

Není na světě tolik míst, kde se lidé dobrovolně matlají po celém, opravdu po celém těle bahnem, válejí se v něm, ba přímo rochní. Stejně jako divocí čuníci. Je vážně trochu zvláštní vidět ženu bez plavek, která kromě obličeje, a někdy i vlasů, má vše černé od bláta. Chtěl jsem to pochopitelně zkusit, ale nakonec se mi to poštěstilo až v hotelu, kde můžete léčivou kůru také podstoupit. Nemůžete se sice kochat pohledem na ostatní, avšak má to i své výhody. Součástí procedury je i masáž. A tak jsem odhodlaně vstoupil do místností, odkud stoupala pára a znělo šplouchání vody. Odložil jsem své svršky a vešel. Ihned se mne chopila žena s odhalenými rameny, bosa, zahalená jen do kusu bílé látky. V onom oparu vypadala bezmála jako bohyně. Položila mne na lehátko, z kádě nabrala bahno a začala mi je roztírat po těle a zároveň s tím mne masírovala.

Bylo to velmi příjemné, jen při masáži chodidel jsem se trochu ošíval. Nakonec celé mé tělo "zmizelo" v nánosech bahna a mne polil slastný pocit. Blaho se pak zvýšilo poté, co na mne ona žena z několika trysek spustila teplou, siřičitou vodu, která je prý protizánětová a zjemňuje pokožku. Zároveň smyla všechno černé bláto. Domníval jsem se, že tím to končí. Omyl. Žena v bílém si mne posadila před sebe, hlavu mi sehnula dolů, na ramena mi opět spustila proudy vody a začala mi je spolu s krkem masírovat. A to tak rychle, že má hlava, podobně jako když vám drkotají zuby, v rychlých intervalech dopadala na její prsa. No, pánové řekněte, není taková léčba bahnem příjemná? Ovšem dámy, ani vy nepřijdete zkrátka. Ono léčivé blátíčko z Mangalie totiž zjemňuje pokožku a dokonce se z něj vyrábějí i omlazovací přípravky.