Pondělí 22. 5. - PRAHA - 13.30

Každý si jí při cestě po staré karlovarské silnici všimne - vysoké haldy dolu, která připomíná z dálky sopečný kužel. V Meteoru jsme ji navštívili jako pradávný herbář. Jde o pokladnici hornin, které zde leží pod povrchem a byly zastiženy těžbou v černouhelném dole. Ve vlastním uhlí se zbytky rostlin pořádně nezachovají, ale uvnitř slojí bývají jílovité a písčité vložky nebo vložky sopečných tufů, které občas zasypaly černouhelné pralesy. A právě v těchto jalových horninách nacházíme nejlépe zachované zbytky rostlin. Převládají tu kmínky nebo větvičky stromovitých přesliček, které dosahovaly výšek deseti až dvaceti metrů. Najdeme tu zbytky plavuňovitých stromů, které rostly až do výšky kolem třiceti metrů, ale i listy nebo části kmenů nahosemenných rostlin, které měly palmám podobné listy.

Naděje najít zvířenu té doby je velice malá. Přímo v kladenské pánvi se našly velmi vzácné zbytky prajepice, která měla rozpětí křídel třicet nebo možná dokonce čtyřicet centimetrů. Při velkém štěstí bychom mohli narazit na zbytky pravážek, které měly v rozpětí až sedmdesát centimetrů, možná i na štíry nebo pavouky. Černouhelné vrstvy tu vznikly asi před 310 miliony let, v době, kdy již horotvorné procesy velkého vrásnění přestávaly působit a vznikaly zde hluboké pánve mezi horskými hřbety, které se pak rychle zanášely materiálem z širokého okolí. Doba se v této oblasti značně uklidnila...