Kvalita rozmělněná na tuny

Český kras je jedinečnou vápencovou lokalitou - pro oko návštěvníka nabízející nespočet krás a půvabů, jež měli nepochybně na mysli i autoři naší hymny. Pro podnikatele je však ještě lukrativnější, zejména jde-li o společnosti, jako je Heidelberger Zement či Lhoist group. Právě tyto dvě společnosti jsou totiž vlastníky Velkolomu Čertovy schody, který ve velkých objemech těží vysoce kvalitní vápence, obsahující jen nepatrné množství oxidu železa a těžkých kovů. Tak jakostní surovina je žádaným artiklem pro sklářský, chemický či farmaceutický průmysl. Zde je ho však zapotřebí jen jako šafránu, nikoli stovky tun. Zmíněné společnosti se však rozhodly jinak: špičkový vápenec promění v obyčejný cement. Zástupce ministerstva životního prostředí, Josef Janda, z odboru geologie, jen krčí rameny: "Přimět těžařskou společnost, aby získanou surovinu využívala dále jen určitým způsobem, je téměř nemožné. V ideálním případě by to bylo reálné snad jen při otevírání nového dolu."

Mezera v zákoně...

Východní lom otevřeli těžaři už koncem osmdesátých let, aby k němu krátce po revoluci přibyl druhý na západě. V něm byla těžba povolena jen do konce loňského roku. Na prodloužení povolení se v současné době čeká. Na počátku 90. let nežádal po těžařích nikdo studii o vlivu stavby na životní prostředí, tzv. EIA. Dnes ji ministerstvo vyžaduje i pro prodloužení těžební činnosti. Už v roce 1995 požadovalo ministerstvo odpis zásob vápence v nejcennějších lokalitách. Velkolom Čertovy schody nemohl podle zákona odmítnout, ale dosud nevydal dokumentaci k ložiskům, podle níž by mohly být množství a kvalita vápence kvalifikovaně posouzeny. "Jde o zdánlivě malou mezeru v horním zákoně," říká Josef Janda z ministerstva životního prostředí. "Zákon sice stanoví, že je těžař povinen tuto dokumentaci v takovém případě vydat, neříká však v jaké lhůtě." Proto je v současné době horní zákon opět ve Sněmovně a čeká na novelizaci: kvůli větě, že dokumentaci k ložisku je těžař povinen poskytnout nejdéle do šesti měsíců od vyžádání.

Petice proti devastaci

Do konce března je správní řízení ve věci vydání dalšího těžebního povolení přerušeno. Zároveň se čeká na lepší zákon. Kdo ale nečeká, jsou lidé v okolí lomů. Sdružení obcí za záchranu Českého krasu, Občanská iniciativa Suchomasty, Zlatý kůň, Děti Země - ti všichni, a nejen oni, brání Český kras. Přidávají se i lidé, kteří místem svého bydliště nemají s touto lokalitou nic společného. Petici proti devastaci přírody v srdci Čech podepsali i bývalý ministr životního prostředí Ivan Dejmal, muzikant Vladimír Merta či spisovatel Ludvík Vaculík. Ten ke svému podpisu dodává: "Podepisuji každou petici, která je namířena proti něčemu, co ničí přírodu a děje se jenom pro kšeft. Chápu, že se vápenec musí někde těžit, ale je to jen nutné zlo. Ale že se to děje tak barbarským způsobem a pro vývoz, to mě štve!"

Nebezpečí nehrozí?

Podle dohody mezi Velkolomem Čertovy schody a ministerstvem životního prostředí z roku 1995 nehrozí údajně Koněpruským jeskyním žádné nebezpečí, neboť těžaři se k nim nebudou už víc přibližovat. Kromě toho pravidelně prováděná měření vlivu odstřelů na vnitřní prostory jeskyní ukazují, že těžba je nijak nepoškozuje. Lidé v okolí však vědí o podobných měřeních své: "Velkolom Čertovy schody tvrdí, že provádí v obci Suchomasty od roku 1992 pravidelná měření vody ve studnách. Mimo jiné prý i v té u domu čp. 38. Celou tu dobu v něm bydlím, a nikdy u nás nikdo vodu měřit nebyl," říká Vratislav Bína, předseda Občanské iniciativy Suchomasty. "Přitom vím, že během posledních deseti let nám klesla hladina vody o čtyři metry!" Proto pan Bína požadoval, aby nově povolovaná těžba byla vyvážena na druhé straně vybudováním obecního vodovodu a čističky odpadních vod na náklady těžební společnosti. "Bohužel, obec dala jen na sliby," krčí Vratislav Bína rameny a dodává: "Velkolom Čertovy schody se tak chová proto, že nemáme kvalitní legislativu, která by jej nutila k něčemu jinému. Přírodu máme jenom půjčenou, my jsme ji nekoupili. Dostali jsme ji pouze do užívání, a to užívání šetrného!"

K názoru, že balit buřty do Vyšehradského kodexu a dláždit silnice kameny z baziliky svatého Jiří je přinejmenším nesmysl, už dospěli i na ministerstvu životního prostředí. Proto už existuje plán na maximální vytěsnění jakékoli těžební činnosti z chráněných krajinných území. První zóny by podle něj měly zůstat zcela nedotčeny, ve druhých by se mělo těžit jen výjimečně či přechodně a ve třetích náhodně. Nebylo už ale borů vykáceno a skalin vylámáno příliš? Snad zbývají z kodexu ještě alespoň desky a z baziliky základy. Na vložení vlastního deníku či na stavbu chaty by to mohlo stačit.

MARKÉTA ČEKANOVÁ (autorka je redaktorkou ČRo Plzeň)