Grodecki líčí prostředí homosexuální prostituce v temných odstínech, zákazníci jsou představeni jako sbírka sadistických úchylů, skrývajících se většinou za uhlazené vystupování a hudební zájmy. Vlastní příběh je vlastně řetězcem epizod odehrávajících se v nejrůznějších prostředích, v hotelových pokojích i přepychových apartmánech, ve špinavých špeluňkách i zakouřených klubech. Nikde tady nemá své místo láska či soucit, vše se přepočítává na výdělek, na mocenský zisk. Grodecki neváhá použít drastických výjevů, nechybí ani výroba homosexuální pornografie.

Film více strhává v těch scénách, kde se režisér mohl spolehnout na dokumentárně hodnověrné průhledy (poznáme to zejména v sugestivním načrtávání jednotlivých prostředí, ale také v přiblížení jednotlivých postav, jejich uvažování), spornějších výsledků dosahuje ve fabulovaných výjevech, které jsou někdy zbytečně vyumělkované či významově přeexponované. Zbývá ještě doplnit, že Mandragora připomíná rozehráním svého syžetu starší český snímek Bony a klid - v obou případech se jedná o chlapce, který těžce doplatí na svoji snahu vyrovnat se pražskému podsvětí, dokonce shodný je i motiv otce, který svého syna marně hledá. Ať již vůči Mandragoře vzneseme jakékoli výhrady, je nesporné, že se jedná o film natočený s detailní znalostí zvolené problematiky.