Českou populární hudbu začal od konce třicátých let definitivně ve větším měřítku ovlivňovat swing. Nově vznikající domácí orchestry navazovaly na hudební styl Ježkova Orchestru Osvobozeného divadla či Orchestru Gramoklubu. V některých případech do těchto nových souborů přecházeli i sólisté, kteří již v těchto zmiňovaných tělesech účinkovali. Mezi novými tělesy, které se zaměřovaly na jazz a taneční hudbu - jako byly soubory Karla Vlacha, Dolfi Langera či Karla Slavíka - měl solitérní postavení orchestr pod vedením skladatele, klavíristy a kapelníka Emila Ludvíka.

Podívejme se na některé gramofonové nahrávky tohoto jazzového souboru, které vycházely během relativně krátkého období počátkem čtyřicátých let, a to výlučně na gramodeskách firmy Esta. Ta pro tento orchestr dokonce zřídila zvláštní Swing sérii Emila Ludvíka, v níž vyšlo od března 1940 do ledna roku 1943 více než 50 nahrávek.

Prvním souborem, který natáčel pod vedením Emila Ludvíka, byl jeho Hot kvintet. Ve složení P. Leden (akordeon), V. Novák (tenor saxofon a klarinet), E. Ludvík (piano), V. Irmanov (kytara) J. Hammer (piano) a M. Vrba (bicí), natočil jako svoji první gramofonovou desku jazzové standardy Snake Charmer a Nobody's Sweetheart. Většinu snímků ale pak Emil Ludvík natáčel hlavně se svým až patnáctičlenným velkým orchestrem. V jeho repertoáru najdeme jak jazzové skladby amerických autorů (Star Dust, Sweet Sue, Some of these Days), tak vlastní Ludvíkovy kompozice (Slzy na poduškách, Sjezd swingařů), ale i jazzovou úpravu známého pochodu Vjezd gladiátorů.

Vokály obstarávali V. Irmanov, Z. Vincíková, R. Cortéz, L. Říhová, a v jednom případě i Míla Spazierová-Hezká (píseň Tropical Nights). Některé skladby Ludvíkův orchestr nahrával v instrumentálních i zpívaných verzích (Slzy na poduškách, Mořská nemoc). Dva snímky (Rytmus v patách a Měsíc šibal) natočil Kvartet Emila Ludvíka, jeden snímek (Slzy na poduškách) pak Trio Emila Ludvíka v obsazení L. Habart, J. Verberger a G. Kotas.

S orchestrem Emila Ludvíka nahrával a občas i vystupoval pražský Němec Bedřich "Fricek" Weiss (1919?1944). V Ludvíkově orchestru hrál na piano, klarinet a trumpetu, ale především pro něj aranžoval. Bohužel jeden z prvních pracovních transportů Židů ho v roce 1941 odvezl do Terezína. Weiss odtud dál aranžoval pro Ludvíkův orchestr a také pro orchestr Karla Vlacha. Brzy v táboře zorganizoval skupinu jazzových muzikantů, která v terezínském ghettu vystupovala nejprve pod názvem Jazz-Quintet Weiss, později v rozšířeném obsazení pod názvem Ghetto Swingers. Tento jazzový soubor se také objevuje v propagačním filmu Vůdce daroval Židům město, natočeném na objednávku nacistů (pro předvedení zástupcům Mezinárodního Červeného kříže) v terezínském ghettu jedním z jeho obyvatel, známým německým hercem, komikem a režisérem Kurtem Gerronem (v roce 1930 mj. nahrál na gramodesky značky Ultraphon písně z prvního uvedení Brechtovy Žebrácké opery; zahynul koncem roku 1944 v Osvětimi).

Ludvíkův orchestr se rozpadl koncem roku 1943: neměl stálé angažmá a někteří z jeho členů byli totálně nasazeni na práci do říše. Doktor Emil Ludvík později skládal hudbu k filmům, v roce 1976 stál u zrodu Charty 77 a v současné době je mimo jiné předsedou Masarykova demokratického hnutí. V roce 1998 se za své zásluhy v boji proti diktaturám stal čestným občanem hlavního města Prahy.

Historii vzniku a působení orchestru Emila Ludvíka popisuje několik studií různých autorů, například J. Kotek ve svých Dějinách české populární hudby.

GABRIEL GÖSSEL