Dirigentské dráze Vladimira Ashkenazyho předcházela neméně oslnivá mezinárodní kariéra klavírního virtuosa. Ještě jako žák moskevské konzervatoře a Ústřední hudební školy získal v roce 1955 2. cenu v Chopinově soutěži ve Varšavě a v roce 1962 se stal i vítězem Čajkovského soutěže v Moskvě. Poměry v tehdejším Sovětském svazu přivedli mladého umělce záhy k rozhodnutí emigrovat a od té doby se začala odvíjet jeho hvězdná sláva jednoho z nejlepších klavíristů naší doby. Uplatňoval se také jako komorní hráč společně s Itzhakem Perlmanem, Pinchasem Zukermanem, Lynn Harrel a dalšími vynikajícími umělci, s kterými nahrál i řadu desek (už déle než třicet let má exkluzivní kontrakt u společnosti Decca, kde vyšly jeho souborné nahrávky klavírních děl Mozarta, Beethovena, Chopina a samozřejmě ruských skladatelů Skrjabina, Rachmaninova, Prokofjeva aj.).

V druhé polovině osmdesátých let převážila v Ashkenazyho uměleckých aktivitách činnost dirigentská, ačkoli se i nadále věnuje klavíru. Takto jsme ho také poprvé poznali na Pražském jaru, když se tu v roce 1988 představil jako sólista a zároveň nový šéfdirigent londýnského Royal Philharmonic Orchestra v Beethovenově Klavírním koncertu č. 4 a Šostakovičově 6. symfonii. Souběžně byl hostujícím dirigentem Cleveland Orchestra a Philharmonia Orchestra, pravidelně spolupracuje s Berlínskými filharmoniky, Concertgebouworkest, s americkými orchestry v Bostonu, Los Angeles a San Francisku a nejnověji také s Petrohradskou filharmonií.

Při svých dalších hostování na Pražském jaru v roce 1992 a 1995 účinkoval s berlínským Deutsches Symphonie-Orchester, kde byl až do loňského roku šéfdirigentem. V lednu 1998 se představil pražskému publiku poprvé jako nový umělecký ředitel České filharmonie, s kterou vzápětí podnikl turné po Japonsku, Itálii, Švýcarsku, Německu a loni s ní účinkoval také na Pražském jaru a na festivalu v Salcburku.

Letos budou mít návštěvníci festivalu možnost ocenit dirigentské umění Vladimira Ashkenazyho s Českou filharmonií hned dvakrát: 20. května vystoupí s programem symfonické hudby 20. století (Ljadov, Prokofjev, Elgar) a na závěrečném koncertu 3. června bude řídit skladbu Tora Takemitsu Stádo scházející do pentagonální zahrady a Beethovenovu 9. symfonii.