Rodiče Václava Hudečka obdarovali housličkami v jeho pěti letech. Přichystali tak temperamentnímu synkovi užitečnou zábavu. K jeho pedagogům patřili Bohumil Kotmel, Josef Micka, Václav Snítil a David Oistrach. V patnácti vystoupil jako sólista s Royal Philharmonic Orchestra. Od tohoto koncertu datuje své umělecké začátky. Hudečkovu osobnost charakterizuje nejen úžasná muzikálnost, pracovitost, ty pak korunovány úspěchem a uznáním, ale i milé, přátelské chování. Myslím, že není mnoho interpretů jeho formátu, kteří by dokázali se spikleneckým pohledem pronést směrem k hobojistovi doprovázejícího orchestru: "Krásně to sólo hrajete, nádherně - ale líp už to nezkoušejte, nebo publikum nebude vědět, kdo je tady vlastně za hvězdu...!" Přesně tak se to odehrálo při zkoušce se SOČRem - na programu byl Brahmsův houslový koncert.

Housle vám byly "naordinovány" jako výchovný prostředek. Můžete dnešním rodičům takový postup doporučit - osvědčil se?
Jsem příznivcem dobrého zacházení a o dětech to platí dvojnásob. Myslím, že předchůdcem trestu by měl být pokus probudit v dítěti nějaký zájem o cokoliv pozitivního. Tvorba zachraňuje před malomyslností, nudou a pocity marnosti života.

Ve dvanácti jste byl mimořádným posluchačem konzervatoře, v šestnácti AMU. Jak vám dávali pocítit vaši mimořádnost spolužáci?
Chovali se ke mně bezvadně, nepamatuji se, že by mi někdo z nich cíleně ublížil. Se všemi se rád potkávám, Jirka Zajíc (violista Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK - pozn. red.) je dodnes mým dobrým přítelem. Kdysi mě bránil vlastním tělem před útokem spolužáků z tanečního oddělení konzervatoře, když jsem se dvořil baletkám. To jen tak pro zasmání, ale jsem si jistý, že by mě nenechal ve štychu, ani kdyby šlo o mnohem závažnější problém.

Dopřáváte si nějaký předkoncertní rituál? A co talisman?
Dělám všechno proto, abych byl uvolněný a soustředěný. Nerad cestuji na poslední chvíli, hodinu před koncertem vypínám telefon. Myslím na to, že lidé přišli do sálu poslouchat krásnou hudbu a na chvíli zapomenout na všechno, co je trápí. To je pro mne zavazující. Amulet mám, ve futrále vozím pětadvacet kopějek, které mi kdysi dal David Oistrach na telefon. A jsem pochopitelně rád, když je se mnou moje žena.

Máte čas sledovat některé hudební pořady v rozhlase či televizi? Jaký na ně máte názor?
Nebál bych se prezentovat krásnou hudbu v médiích podstatně víc, než je tomu dnes zvykem. Není škodlivá, naopak. Uklidňuje a vzbuzuje v lidech příjemné pocity, nevyvolává agresi. Na Západě dokonce doporučují vážnou hudbu nastávajícím maminkám a novorozeňatům, protože má prokazatelně dobrý vliv na psychiku člověka. Chybí mi také národní písně, vystoupení různých folklorních souborů, všechno, co je spjato s tradicemi a kořeny jedinečné kultury naší i cizozemské. Populární hudba se mi líbí, pokud ji dělají profesionálové, kteří opravdu umí zpívat a hrát na hudební nástroje. Nemám rád hluk, plytkost, agresivitu. Velmi se mi protiví propagace drog v nejrůznějších klipech a adorace "idolů", kteří se vyznamenali hlavně tím, že se v dětském věku ufetovali k smrti.

Jste optimistou v otázce budoucnosti české houslové školy?
Každopádně se ji snažím podporovat. Před čtyřmi lety jsme spolu s profesorem Bohumilem Kotmelem začali pořádat houslové kurzy. Dvakrát se konaly v Kroměříži, letos budou podruhé v Luhačovicích. Nejde jen o činnost pedagogickou, ale zároveň o finanční dotaci začínajícím talentovaným houslistům. S pomocí společnosti Transgas a řady soukromých podniků a kulturních institucí je nejlepší účastník kurzů odměněn mistrovským nástrojem z dílny předních českých houslařů a je přizván jako host do mého podzimního turné. Je mi ctí, že mohu nastupující generaci houslistů důstojně uvést na profesionální pódium.

Vy jste ostatně proslulý svou podporou mladých umělcům...
Ano, myslím si totiž, že naše země je příliš malá na to, aby si mohla dovolit plýtvat talenty. Je naší ostudou, když nadaní lidé v jakémkoliv oboru narážejí na aroganci a nezájem, ztrácejí motivaci, zakrní nebo prostě odejdou jinam. S agenturou Comeback pořádáme již léta koncerty v Anežském klášteře, kde představuji začínající interprety. V našem cyklu vystoupili tehdy takřka neznámí, dnes věhlasní umělci, Eva Urbanová, Dagmar Pecková, Jirka Bárta, Gabriela Demeterová, ale i všechny pražské a poslední dobou i mimopražské komorní orchestry, vedle hvězd, jako je Peter Dvorský, Ivan Kusnjer, Leoš Svárovský, Bohumil Kulínský a další. Cyklus bychom rádi rozšířili do Španělské synagogy a pevně doufám, že nalezneme velkorysé sponzory na tyto symbolické "Svátky hudby" na přelomu tisíciletí, které snad bude laskavější a šťastnější, než to předešlé.