Úterý 30. 5. - PRAHA - 13.30

Úterý 30. 5. - VLTAVA - 17.00

Ani souhlas celého národa, když by to byl souhlas se lží, Masaryka neodvrátil od snahy všemi prostředky usilovat o vítězství zdravé úvahy a soudnosti, o vítězství pravdy. Bylo tomu tak i v případě jeho boje proti antisemitismu. Snad nejvýrazněji se zde projevil jeho odpor proti radikalismu v nejširším slova smyslu. Tento extrémní postoj, který absolutizuje vlastní názor a nepřipouští další úvahu a diskusi, byl Masarykovi nepřijatelný všude, kde se projevoval: v náboženství, v politice i ve vztazích mezi lidmi. Koncem minulého století se český politický radikalismus projevoval mezi některými členy mladočeské strany a v některých skupinách pokrokového hnutí jako totální opozice k institucím rakouského státu, jako požadavek demonstrativní pasivity nebo obstrukce ve vídeňském parlamentu. Řečnicky sice hlučnou, ale neúčinnou pasivitu radikálů nemohl Masaryk přijmout; odporovala jeho vrozené činorodosti. Byl přesvědčen, že politik má k veřejné činnosti využívat všech příležitostí, které se mu naskýtají. Když pak čeští radikálové došli až k nejhoršímu extrému, k antisemitismu, museli se nutně dostat do nesmiřitelného konfliktu s Masarykem. - O tom, jak tento konflikt probíhal v případě tragické justiční křivdy, kdy byl jako vrah neprávem odsouzen židovský mladík Leopold Hilsner, se dovíte z úst Jiřího Kovtuna (1927), českého historika, básníka, prozaika a překladatele, který v roce 1948 odešel do exilu a zhruba čtvrt století pracuje jako odborný knihovník ve slovanském oddělení Kongresové knihovny ve Washingtonu.

Sobota 3. 6. - VLTAVA - 20.00

Závěrečný koncert největšího letošního hudebního svátku ze Smetanovy síně Obecního domu uvádí, vedle tradiční Beethovenovy Deváté symfonie, ještě dva japonské hosty - jsou to sopranistka Yuko Kahamora, která vystoupí v Deváté, a její krajan skladatel Toru Takemitsu, jehož skladba s anglickým názvem A Flock Descends into the Pentagonal Garden, závěrečný koncert otevírá. Toru Takemitsu, narozen 8. 10. 1930 v Tokiu se stal roku 1948 soukromým žákem Kiyosiho a zařadil se do proudu nové experimentální hudby. Svou premiérovou klavírní skladbu Lento pro dva realizoval jako člen Kiyosiho skupiny. Později se dvěma přáteli zakládá pro spolupráci s různými médii skupinu Experimentální dílna. V roce 1957 vzniká jeho Requiem pro smyčce, které prohlásil Stravinský za mistrovské dílo. V roce 1964 byl hostem Centra Východ-Západ na Havaji, kde přednášel spolu s Johnem Cagem a poté se obrací k častějšímu využívání nástrojů tradiční japonské hudby - biwa a šakuhači. Pro tyto nástroje napsal skladbu November Steps věnovanou 125. výročí založení New Yorku. Ta byla provedena 9. listopadu 1967 v Lincolnově centru a vynesla svému autorovi velký úspěch a světovou publicitu. Jeho díla poté vyšla na gramofonových deskách RCA Victor a Deutsche Grammophon.

Skladatele Toru Takemitsu si můžeme připomenout jako ředitele Prostorového divadla Ocelového Pavilonu na výstavě Expo 70 v Ósace. U nás se představil snímkem orchestrální skladby Green natočeným v rozhlase roku 1979. V letech 1983 a 1984 byla jeho díla zařazena do programu festivalu Pražské jaro, které rozhlas vysílal v přímém přenosu. Kromě toho byla mnohá jeho díla v rozhlase natočena nebo převzata ze sítě EBU.

Neděle 4. 6. - PRAHA - 11.04

Vít Olmer je muž, který byl celý život obklopen krásnými ženami a nádhernými filmy. Svůj život si narežíroval dramaticky, zajímavě, vtipně a s nádhernou výpravou. Účinkoval v desítkách špičkových filmů režisérů tak slavných jmen, jako Václav Krška, Vojtěch Jasný a František Vláčil. Natočil bezmála patnáct celovečerních filmů, z nichž Bony a klid nebo Tankový prapor patří dnes již do zlatého fondu české kinematografie. O tom všem a ještě o mnohém dalším si budeme povídat s Eduardem Hrubešem a Jiřím Melíškem v dalším pořadu Neváhej a povídej, kde u sklenky červeného ve sklepní vinárně v Tichém údolí se hosté rádi svěřují se svými názory a životními příběhy. Zveme vás k našemu rozhlasovému stolu. Pan režisér Vít Olmer je opravdu zajímavá osobnost, a když se rozpovídá, tak to stojí za to.