číslo 24/2000 |
|
Film a televize |
|
Člověk není nikdy zcela na dně
Pro vyprávění je příznačné tlumení každého vyhrocenějšího okamžiku. Režisér se většinou omezuje jen na dění, které předcházelo či naopak následuje akci samotné. Dosahuje tak zvláštního melancholického naladění. Týká se to hned jedné z prvních scén, kdy je uklidňován kuchař příliš holdující alkoholu, stejně jako jedné ze závěrečných sekvencí, kdy nešťastný Lauri jde pokoušet štěstěnu a v herně vsadí veškeré zbývající úspory. Vztahy mezi postavami provází nemluvnost, scházejí jakékoli vnější emoce, veškeré rány osudu jsou přijímány se stoickým klidem a jakoby odevzdaně. Přitom není pochyb, že Ilona i Lauri se mají rádi, ale nemají potřebu neustále si projevovat vzájemný cit. Film se vyznačuje navenek nevzrušivým, jakoby chladně registrujícím popisem, který se vyhýbá výrazové expresi, ač některé situace po ní volají - třeba Lauri má sklon řešit tíživou situaci pitím, po němž se doma zřítí jako podťatý. Vizuálně je film záměrně chudý, převažují statické záběry, z nichž jsou navíc vypouštěna jádra střetů, pomíjejí se konfliktní situace, aby se pozornost soustředila jen na události, které předcházely a které následují - až z nich si musíme odvodit, co se dělo ve vynechaném úseku. I barevné řešení je záměrně zšedlé, vyhýbá se kontrastnějším odstínům. JAN JAROŠ ČT 2, 5. června 21.30 Foto Miloš Fikejz |