Není jen tak natočit v tuzemské režii dobrou detektivku (Karel Smyczek, jenž svedl zápas se seriálovými Případy detektivní kanceláře Ostrozrak nedávno odvysílanými, by o tom mohl vyprávět). Pokusil se o to i mladý filmař Ondřej Kepka, který napsal televizní scénář podle novely Mileny Brůhové Tak ona spí s vrahem a sám jej natočil. Pod názvem Spirála nenávisti jej odvysílala (v produkci ostravské tvůrčí skupiny Arichteva-Prachařová) Česká televize v premiéře 28. května.

Televizní film obsahoval řadu prvků, které detektivka potřebuje - anonymní dopisy, zločince propuštěného na svobodu, komplikované vztahy, vyhrocené emoce, osamělého střelce, nenávist i žárlivost. A přesto se s diváckým zaujetím poněkud minul - svou četností motivů, málo čitelných postav, pomalým tempem a podivnou směsicí žánrů. V podobě, v jaké příběh Kepka uchopil, bylo lze jen těžko usuzovat, jde-li o krimi, psychologický film či dokonce místy parodii. Umění zkratky je složité a televizní detektivka (zvláště pak, je-li adaptována literární předloha) ji potřebuje. Když se podcení, překombinovanost motivů a postav srazí jakýkoli pokus o napětí a tajemno na kolena. A to se přihodilo, obávám se, v případě Spirály nenávisti. Vleklý rozjezd příběhu, zbytečné detaily (zvukové vzpomínky na synovy závody, opakované záběry na píšící ruce na stroji, otcovy ovocné jogurty) a váhavý střih bohužel jen potvrdily, jak se televizní tvar rozpadl režisérovi pod rukou. Příliš mu nepomohly ani nápady s westernovými prvky (hudba, evokace pistolníků), přírodní scenerie ani zajímavé tváře Rostislava Čtvrtlíka či Simony Postlerové, nebo zkušení herci typu Josefa Somra. Ondřeje Kepku (ale i ostravské dramaturgy - u této zkušené skupiny je to zarážející) by to mělo vést k přemítání, zda příště nevolit uvážlivěji předlohu a nemilosrdněji při práci škrtat.