Téma vzdálené Havaje a krásných domorodek bylo na českých standardních gramodeskách zastoupeno poměrně hojně již od dvacátých let. Dnes vám přiblížím některé interprety, kteří se nechali inspirovat představou teplých moří a vůní exotických květin. Některé ze zmiňovaných skladeb zazní ve zvukové podobě Fonogramu v úterý 6. června ve 21.04 na stanici ČRo 2 - Praha.

Květiny Havaje na domácích gramodeskách

Písničky opěvující ostrovy Tichomoří se na gramodeskách v tehdejším Československu začaly objevovat hlavně v době rozmachu trampského hnutí koncem dvacátých let. Každý trampský pěvecký sbor musel mít ve svém repertoáru hned několik skladeb, které měly Havaj alespoň v názvu, a písně s touto tématikou začala postupně nahrávat celá řada populárních zpěváků a souborů. Zmiňme jen Karla Hašlera, New Revellers, Setlery, Jaroslava Gleicha, Jindru Lázničku, a názvy písní Má Hawaii země lásky, Má sladká Hawaii, Na Hawaii, Vzpomínka na Hawaii, Vzpomínka na Honolulu. Hudební průmysl brzy vycítil příležitost a začal rozmělňovat módní havajské téma v různých sladkobolných operetkách a revuích, zasazovaných do vzdáleného Tichomoří.

Na záplavu písní s tématikou Havaje reagovalo v roce 1932 Pěvecké sdružení kocourkovských učitelů satirickou písní Havaj kouzla zbavená (podobně tento pěvecký sbor parodoval v nahrávce Recept na trampskou píseň komercializaci trampské tématiky). V této jejich písni zaznívají mimo jiné následující sloky: Nad tou sladkou Havají, vlasy hrůzou vstávají, je to mravní spoušť, panebože houšť! Celé houfy tanečnic, jež na sobě nemaj nic, jen semtam ňákej brk a špinavej krk. Havaj, kvetoucí Havaj, tam kde se dívky ve čtrnácti vdávaj, Havaj, kvetoucí Havaj, dokonce v Honolulu maj tramvaj.

Snad nejproslulejší operetou na havajské téma byla německá revue Paula Abrahamse Kvítek Havaje, z níž pocházejí dvě i u nás známé písně My Golden Baby a Kvítek Havaje, které musela mít ve svém katalogu každá větší gramofonová firma (u nás je na desky nazpívali mimo jiné Fanda Mrázek, Máňa Hanková a Melody Boys). Zastavme se na chvíli u tohoto námětu, protože nabízí překvapivé souvislosti.

Revue Kvítek Havaje byla v Německu zfilmována v roce 1933 a podruhé pak v roce 1953. V této druhé verzi účinkovali také členové známé rodiny havajských hudebníků Moe, dlouhodobě působící od počátku třicátých až do osmdesátých let v Evropě. Jejím vedoucím byl "Papa" Tau Moe, kterého odborníci dnes označují za bezkonkurenčně nejlepšího hráče na havajskou kytaru, jakého kdy Havaj měla. Společně se svou ženou "Mama" Rose Moe - vynikající zpěvačkou a tanečnicí hula - nahrával již od konce dvacátých let gramodesky, které jsou dnes velkou sběratelskou vzácností. Svoji poslední desku natočili koncem osmdesátých let u příležitosti šedesátého výročí zahájení své umělecké činnosti.

V letech 1936-1938 pobývala tato manželská dvojice i se svým tehdy asi osmiletým synem také v Československu. Dlouhodobé angažmá měli v pražském hotelu Juliš na Václavském náměstí, a pod názvem Owahy Players nahráli i několik snímků pro firmu Ultraphon. Jejich vynikající hru na steel kytaru a ukulele na těchto nahrávkách provází poněkud nejistý český zpěv tenoristy Velké operety Františka Voborského. Po obsazení Česko-Slovenska německými vojsky odjela rodina Moe do Rakouska, kde účinkovala ve vídeňských hotelech.

Dvaadevadesátiletý "Papa" Tau Moe dnes žije na havajském ostrově Oahu, těší se výbornému zdraví a vybavují se mu překvapivě svěží vzpomínky na dobu jeho pobytu v Praze a vystupování v brněnských či bratislavských hotelích. Jeho syn se dodnes podivuje, že ho jako malého chlapce v hotelu Juliš hosté denně obdarovávali velikými tabulkami čokolády značky Orion. Na letošní rok se celá rodina chystala na sentimentální cestu do Evropy, do míst svého někdejšího vystupování - jejich plány bohužel zhatila nedávná smrt "Mama" Rose Moe.

Původní havajské soubory se na českých gramodeskách znovu objevily až v roce 1945, kdy firma Esta vydala několik v Praze natočených snímků havajského tria Kanaka Hawaiians. Ti "zaučili" i později proslulou skupinu Kučerovci - ale to je již jiná kapitola, spadající spíše do historie gramofonové firmy Supraphon.

GABRIEL GÖSSEL