(Pro Týdeník Rozhlas exkluzivně připravuje Milan Fridrich, zpravodaj ČRo v Beneluxu)

Amsterodam, to je životní styl

Jedna nizozemská přítelkyně mi kdysi řekla: "Amsterodam není město, není to přístav, je to životní styl, který reprezentuje svobodu a otevřenost." Při každém příjezdu do tohoto starobylého obchodního centra jsem měl její výrok před očima. Samozřejmě také jeho nositelku - plavovlasou, vysokou a hrdě vzpřímenou Holanďanku s velkýma očima. S odstupem času mohu potvrdit, že o Amsterodamu mluvila zasvěceně a pravdu, a musí to zjistit každý návštěvník - byť jeho cílem není objevování tajemného města, nýbrž fotbalové zápasy EURA 2000. Amsterodam byl od 16. století symbolem revolučního, svobodomyslného a tolerantního Nizozemí, ačkoliv hlavním městem a sídlem králů se stal Haag. V 17. století byl Amsterodam centrem světa, nejbohatším městem v Evropě. Jeho radní dokázali dát dohromady dvojnásobek lodí mocného britského krále. Bankéři ze světoznámého náměstí - Dómu - půjčovali německému císaři a francouzskému králi. Amsterodam dokonce na dvě století "ukradl" belgickým Antverpám primát v obchodu s diamanty. Trhy ve městě měli na skladě všechno, co 17. a 18. století od Číny po severní a jižní Ameriku dokázala nabídnout: vzácné koření, perské koberce, jantar, slonovinu nebo tabák. Proč se stal nizozemský Amsterodam výspou Evropy, centrem tehdejší ekonomiky? Na to existuje poměrně jednoduchá odpověď. Po vleklé válce se Španělskem o víru a nezávislost bylo Nizozemí na konci 16. století velmi liberální zemí. Město spravovali předchůdci moderních kapitalistů, kteří místo silného státu a slávy koruny, uznávali cinkot zlaťáků. Není náhodou, že do Amsterodamu utekly tisíce emigrantů z Čech a Moravy po Bílé hoře - včetně Jana Ámose Komenského. Jeho ostatky leží ve 25 kilometrů vzdáleném Naardenu jen shodou okolností; většinu života prožil ve vřavě tehdy hlavního evropského přístavu. V Amsterodamu 17. století žili také "zakázaní" filozofové jako René Descartes, Baruch Spinoza, stovky náboženských reformátorů, vědci, astronomové a samozřejmě umělci. Právě kultura, zvláště malířství činí z Amsterodamu přední město do dnešních dnů. Pokud se fotbalovému fandovi zachce, může se o umělecké jedinečnosti města přesvědčit na výstavě v Rijksmuzeu, které shromáždilo unikátní díla "zlatého věku nizozemského malířství." Hlavním lákadlem je sbírka většiny děl již zmiňovaného Rembrandta nebo van Dycka. Dokáži si však představit, že většina návštěvníků Amsterodamu dá spíše přednost jinému kulturnímu vyžití. V okolí kanálů - grachtů, které mimochodem vznikly rovněž v dobách největšího rozkvětu města v 17. století, leží nejpůvabnější prostor pro noční dobrodružství v Evropě. Ještě než slunce zapadne za obzor, rozsvítí se stovky tabulí na pivnicích, řeckých, čínských a vietnamských restauracích nebo "obchůdcích s láskou". A nebyl by to svobodomyslný Amsterodam, kdyby na svůj vztah k noční zábavě neupozornil statisíce milovníků fotbalu svérázným způsobem. Před časem totiž vyšel průvodce pro dobrodružný život v Amsterodamu. Napsal ho bývalý policejní okrskář Wim Schild a upozorňuje v něm na nebezpečí při honbě za pokouřením marihuany, při návštěvě domů s "červenou lucernou" nebo techno-diskoték. Stále hodně lidí například neví, že marihuana se desítky let v Nizozemí legálně prodává v tisícovce obchodů s názvem "Coffee shop". Prodej a konzumace tvrdých drog je však stejně nekompromisně pod drobnohledem policie jako kdekoliv jinde na světě. Policista Schild, který pracoval v amsterodamské vykřičené čtvrti kolem grachtů 12 let, popsal čeho se mají "zelenáči" vyvarovat. "Nekupujte nikdy marihuanu na ulici, kde nemáte záruku bezpečnosti. Nečekejte na romantické chvíle za červenou výlohou - je to obchod," popisuje realitu Amsterodamu policista Schild. Upozorňuje na případy, kdy namísto marihuany dostal turista pouze směs, kde většinu tvořilo skutečné seno. Varuje také před tím, aby si v malých chudých hospodách hráli cizinci na grandy a ukazovali svoji "movitost" před pochybnými živly. "Amsterodam je velmi tolerantní město. Žijí v něm tisíce lidí na okraji společnosti a nikdo se jimi nezabývá, tedy ani způsobem jak si obstarávají peníze na život. V lepším případě budou tito lidé žebrat, v horším je potkáte s nožem v ruce v zapadlé uličce uprostřed kanálů," sugestivně popisuje noční Amsterodam Wim Schild. Musím dodat, že návštěva starého města a projížďka po kanálech by měla patřit k povinné sestavě, kterou si během fotbalového Mistrovství Evropy návštěvníci Amsterodamu dopřejí. A pokud už chtějí spojit znalost historie s trochou nizozemské pošetilosti a dobrodružstvím - doporučuji zajít do nejstaršího Coffe shopu s názvem Mellow Yellow. Nakonec - můžete si dát skutečně jen kávu nebo čaj a přečíst si čerstvé anglické noviny. Možná si v té chvíli vzpomenete na rčení, že Amsterodam není město, ale životní styl. A to přesto, že jeho fotbalový stadion patří mezi sedm sportovních divů Evropy a letouny na amsterodamské letiště křižují dálnici způsobem, že máte pocit jakoby přistávaly na střeše vašeho auta. Jenže na rozdíl od jiných měst, moderního Amsterodamu si ani nevšimnete, pokud budete ochotni nasát atmosféru staletí a svobody v jeho středověké, mystické a kosmopolitní části. Přeji vám k tomu hodně pohody a dobrého počasí.