(Podrobný popis dnešní vycházky najdete v Průvodci po Čechách, Moravě a Slezsku, sv. 22/I - Praha - historické centrum.)

Nám. Kinských - vila Kinských 0,5 km - Karpatský kostelík 0,7 km - Hladová zeď 1,2 km - Štefánikova hvězdárna 2 km - Petřínská rozhledna 2,5 km - Strahovský klášter 3 km - Pohořelec 3,2 km

Kronikář Kosmas odvodil název Petřína od latinského petra, tedy skála. Podle jiného výkladu souvisí název se jménem slovanského boha Peruna, kterému bylo na Petříně obětováno. V r. 1108 se na vrcholu Petřína rozhodl boj mezi dvěma nejvlivnějšími českými rody, Přemyslovci a Vršovci. Na vrcholu Petřína bylo i popraviště a na svazích se zakládaly vinice, v 19. stol. se tu dokonce dolovalo uhlí.

Začínáme u stanice tramvají (1) na náměstí Kinských. Po zpevněné asfaltové vycházkové cestě stoupáme od jihovýchodního cípu zahrady Kinských. Její výstavbu zahájil kníže Rudolf Kinský v r. 1827. Areál osvěžují dvě jezírka, najdeme tu i potřebná hospodářská stavení (tvz. Švýcárna sloužila jako kočárovna). Míjíme Švýcárnu (2) z let 1828?1830, která byla r. 1923 upravena pro muzejní účely. Na okraji parkové plochy se dáme vlevo k okraji zahrady - přicházíme k rozlehlé a bohužel v současnosti chátrající vile Kinských (3), empírové stavbě z let 1827?1831 podle projektu vídeňského architekta J. Kocha. Míjíme sochu herečky Hany Kvapilové od J. Štursy z r. 1913, obcházíme vilu a jistě nepřehlédneme půvabnou dřevěnou zvoničku z Dolních Bojanovic. Od zvoničky stoupáme po okraji zahrady. Už vidíme kostelík sv. Michala (4). Původně stál již v 17. stol. v obci Veliké Loučky u Mukačeva, v dnešní Zakarpatské Ukrajině. V r. 1793 stavbu rozebrali a donesli do blízkých Medvedovců, v r. 1929 ji odstěhovali na dnešní místo. Stoupáme k hornímu jezírku. Dáme se vpravo, vlevo vidíme přírodní památku Petřínské skalky. Vrcholový úsek Petřína je tady tvořen výchozy svrchnokřídových pískovců a opuk, vyskytují se tu i významné lesní rostliny. Klesáme vpravo k Hladové zdi, která zahradu Kinských odděluje od sousedních sadů. Gotická městská hradba se táhne od Újezdu ke Strahovu, vznikala v letech 1360?1362 v rámci rozšíření městského opevnění. Údajně ji nechal vybudovat Karel IV. proto, aby dal práci hladovějícím zedníkům. Zeď měří 1179 m, je vysoká 7,5 m až 8 m a dosahuje průměrné šířky 170 cm. Před sebou vidíme Jakubskou baštu a zatočíme cestou vlevo. Procházíme mezi skalkami a spatříme i zbytky cihlového fortifikačního systému ze 17. a 18. stol. Zatočíme ulicí vpravo a dorazíme ke Štefánikově hvězdárně (5). Ta byla otevřena r. 1928. Pokračujeme k horní stanici lanovky a vlevo k zajímavému seskupení staveb. Po pravé ruce vidíme bludiště (6). Inspirací pro pořadatele Jubilejní výstavy v r. 1891 byla pařížská Světová výstava v r. 1889. Odtud si pořadatelé přivezli nápad postavit po vzoru Eiffelovy věže petřínskou rozhlednu, stejně tak je ale zaujal jeden z pavilonů zhotovených na způsob Bastily. A tak přišel na svět Pavilon Klubu českých turistů, který byl po skončení výstavy přestěhován na Petřín a 1. 5. 1892 zpřístupněn veřejnosti, o rok později v něm bylo umístěno zrcadlové bludiště, které nemělo v tehdejším mocnářství obdoby. Naproti stojí původně románský jednolodní kostel sv. Vavřince (7) zmiňovaný r. 1135, dnešní barokní budova svatyně pochází z let 1737?1770, dílo dokončil M. I. Palliardi. Dominantní stavbou je Petřínská rozhledna (8), uvedená do provozu 20. 8. 1891 při příležitosti Zemské jubilejní výstavy jako volná kopie Eiffelovy věže v Paříži, vyprojektovaná ing. Práškem a ing. Součkem. Ocelovou konstrukci vážící 170 tun zhotovila První českomoravská strojírna v Praze. Věž je vysoká 63,5 m, v 53 m je zasklená vyhlídková galerie. Vyjdeme další brankou v Hladové zdi a zatočíme vpravo Strahovskou ulicí. Můžeme jí pohodlně projít, zajímavější je ale zatočit do další brány v Hladové zdi a pokračovat nezpevněnou cestou Strahovskou zahradou mezi ovocnými stromy. Jdeme cestou vlevo a pak zatočíme vpravo ke Strahovskému klášteru (9). Projdeme nádvořím a zatočíme ke schodům směrem na Pohořelec (vlevo Muzeum miniatur). Tady můžeme vycházku zakončit na stanici tramvají, případně vybrat některou z mnoha cest k návratu na Smíchov.