číslo 25/2000
vychází 5. června

Zpět na obsah         

Literatura, divadlo, drama


Svádivost slov

Hugo von Hofmannsthal, rakouský prozaik a dramatik, jehož hvězda nejvíce zářila na přelomu 19. a 20. století, je na našich jevištích přítomen především jako libretista oper Richarda Strausse. Činohra pražského Národního divadla nyní uvedla na scéně Stavovského divadla v české premiéře jeho komedii Kristinčin návrat (z roku 1909). Příběh o svedení mladé dívky a o tom, jak posléze dospěje ke šťastnému vztahu a manželství s mužem, kterého jí vybral její svůdce, je převzat z Pamětí Giacoma Casanovy. Vlivem dobového estetismu a Hofmannsthalova tíhnutí ke konzervativním hodnotám (včetně těch morálních), vítězí ovšem nad komediálním jádrem fabule artistní ekvilibristika. Projevuje se jak důmyslnými významovými symetriemi situací a postav (odvozenými z komedie dell?arte), tak i přebujelým verbalismem. Ten se bohužel nepodařilo výrazněji zmírnit ani úpravou textu, kterou společně provedli překladatel Josef Balvín, dramaturgyně Johana Kudláčková a režisér Ivan Rajmont.

Jiří Langmajer (Florindo), Jana Boušková (služka Kristiny) a Martina Stehlíková v nejnovější inscenaci činohry pražského ND - Kristinčině návratu Hugo von HofmannsthalaHugo von Hofmannsthal, jenž ve své povídce Dopis Lorda Chandose předjal Wittgensteinovu nedůvěru vůči slovům a řeči, vytvořil v postavě Florinda donchuanovský typ, který svou verbální potencí svádí ženy - i sám sebe. Florindo hostujícího Jiřího Langmajera se opají řečí a z ní vanoucími prchavými city. Možná ale víc než běl na lících by k žádoucímu dojmu, že jde tak trochu o watteauovskou postavu zahleděnou do svých chimér, přispělo odkrytí její vnitřní křehkosti. Protějškem svůdce se v konstelaci figur nestává Kapitán Tomaso, budoucí muž svedené Kristiny - na to ho Václav Postránecky pojímá jako až příliš dobrosrdečného nekňubu -, ale kapitánův sluha, zámořský polodivoch Pedro, ze kterého Vladislav Beneš díky tomu, jak temperamentně rozehrál jeho nekultivovanou pudovost i barbarský jazyk, učinil nejzajímavější - a vzhledem k jejímu klání s evropskou erotikou - také nejzábavnější figuru inscenace. Prostotu, okouzlení i vnitřní čistotu svedené Kristiny svým uměřeným výrazem dobře vystihla hostující Martina Stehlíková (z brněnského ND). Že není malých rolí, tentokrát dokázal Bronislav Poloczek, jehož sarkastický Podomek všechny ty panské špumprnákle - počínající v rozverných Benátkách, zauzlující se v jeho hospodě a do idyly ústící kdesi v Dolomitech - ukotvuje svým plebejstvím k zemité realitě.

BRONISLAV PRAŽAN

Foto Hana Smejkalová