Příprava čtvrté desky skupinu zastihla ve složité situaci. Autoritativnost Noela Gallaghera v té době dohnala k odchodu dva členy kapely, kteří většinu alba ještě natočili, ale na konečné fázi se už nepodíleli. Jde tedy vlastně o jakousi překlenovací nahrávku, na které se vedle Noela ze základní sestavy Oasis plně podíleli už jen bubeník Andy White a samozřejmě Noelův mladší bratr, zpěvák Liam, který pro nový disk napsal i svou vůbec první píseň. Jeho Little James, věnovaná herečce Patsy Kensit a jejich synovi Jamesovi, je jednou z řady písňových lahůdek (dále Go Let It Out, Sunday Morning Call či Who Feels Love?), které novinka Oasis nabízí. Je pozoruhodné, že i v těžké personální krizi skupina dokázala připravit své dosud nejlepší album.

Výrazně k tomu přispěl producent Mark Stent, který se vedle Björk či Massive Attack věnoval i tvorbě nového zvukového kabátku pro Madonnu nebo U2. Také v jistém slova smyslu stagnující Oasis (mám na mysli hlavně zvukovou stránku zvláště předchozí desky Be Here Now) pokropil živou vodou a přiblížil je současné klubové kultuře. Také díky němu jsou nové písně Oasis celkově přehlednější, nesnaží se být tak velezdobné a v neposlední řadě zpravidla mají i přijatelnou stopáž, nenatahovanou jako dřív ustavičným opakováním některých témat či kytarovými exhibicemi Pana skladatele - závěrečná kompozice Roll It Over budiž tou příslovečnou výjimkou.

Album Standing On The Shoulder Of Giants lze považovat za vyvrcholení mnohaletých snah celé jedné části rock&popové scény o dokonalou moderní písničku. Z britpopu, který evropskou pop-music ovládl v první polovině devadesátých let, už toho mnoho nezbylo. Některé soubory odpadly vyčerpáním, jiné zmizely s nástupem anglické klubové scény. Nicméně to nejlepší z britpopu, nesmiřitelně konkurenční kapely Oasis a Blur, žijí dál. Ve chvíli, kdy se přestaly častovat nelichotivými přízvisky, rázem pochopily, že je třeba přehodit výhybku. Oběma se to také podařilo. Ale Oasis jsou po své nové desce ještě o krůček dál.

MILAN ŠEFL