V roce 1967, kdy jsem se seznámil s Washoe, mě ani ve snu nenapadlo zabývat se něčím takovým, jako je vztahem lidstva k jiným druhům. Přede mnou se jasně rýsovala má budoucnost: čeká mě vzrušující dráha v oboru dětské psychologie. Citujeme Rogera Foutse z jeho pozoruhodné knihy Nejbližší příbuzní.

Šimpanzice Washoe mě odvedla do úžasného světa, kde zvířata dovedou myslet a cítit - a své myšlenky a pocity sdělovat prostřednictvím jazyka. Cestou jsem poznal řadu jiných šimpanzů, z nichž každý byl tak výrazný jedinec jako sama Washoe. Nakonec jsem se dověděl i o svém vlastním druhu tolik, že bych tomu nikdy nebyl věřil: o podstatě naší inteligence, o původu jazyka, o tom, jakého soucitu či krutostí je člověk schopen.

V Meteoru nahlížíme do knihy, o které slavná odbornice na život šimpanzů Jane Goodallová napsala: Je to jeden z nejpozoruhodnějších příběhů dnešní doby, prodchnutý lidskostí a citovostí. Má v sobě všechny prvky vskutku velkého románu - dobrodružství, dojemnost, boj proti zlu, odvahu a samozřejmě lásku. Chvílemi mi vháněl slzy do očí, ale nad mnohými situacemi se musí člověk zase usmívat, ba nahlas se rozesmát. Nejúžasnější je sledovat postupný vývoj vztahu mezi Rogerem a Washoe - bytostmi z různých světů, které se dorozumívají lidským jazykem.