Šansoniérka Míla Spazierová-Hezká

Pojem "moderní český šanson" je na gramodeskách ze třicátých a čtyřicátých let spojován především se songy jako Píseň zapadáku, Uličky v Soho, Jepičí song nebo Černá kočka. Společným jmenovatelem těchto a mnoha dalších melancholických písní, nahraných na gramodeskách z této doby, je osobnost jejich interpretky, zpěvačky Míly Spazierové-Hezké. Gramofonová firma Esta pro ni počátkem čtyřicátých let dokonce zavedla stejnojmennou zvláštní sérii gramodesek Moderní český chanson, kde v jejím podání vycházely romance a šansony známých skladatelů, jakými byli J. Srnka, J. Seidel či J. Kaláb, které textem opatřili mimo jiné K. M. Walló, E. Bass či J. Kainar.

Míla Spazierová (*1901), dívčím jménem Milada Hezká, se narodila v Českých Budějovicích. Neobyčejně nadaná a krásná mladá dívka měla v osudu přelétavost vážky - nedostudovala lyceum, krátkou dobu se učila zpívat, pokoušela se kreslit a vábilo ji Jihočeské divadlo, jehož herce okouzlovala svojí sečtělostí a půvabem. Výtvarné nadání ji nakonec přivedlo na pražskou Uměleckoprůmyslovou školu, kde vystudovala obor krajkářství. Jako výtvarná umělkyně se vrátila do Českých Budějovic, kde jí maminka zařídila obchod uměleckými předměty. Zde také prožila svou první, osudovou lásku, která ovšem měla smutný konec: její miláček - myslivec - tragicky zemřel. Mladá dívka se uzavřela do sebe a po celý zbytek svého života pak trpěla - mimo vrozené srdeční vady - i pocitem nenaplnění a hořkosti.

V polovině třicátých let se Spazierová vrátila do Prahy, kde se živila výrobou uměleckých předmětů, malovala a vyšívala. Na gramodeskách se poprvé objevila v roce 1937, kdy pro firmu Ultraphon natočila známou Píseň zapadáku na slova Gézy Včeličky (Tak to vidíš, Máňo, přece jsme tě lízli...) a zádumčivé písně Nemám nic, než to, co mám a Jestli se vrátíš. Krátce nato následovaly snímky Bloudíme životem, Jeho stín a Uličky v Soho (vy jistě víte mnoho...). U firmy Ultraphon má Spazierová celkem třináct nahrávek.

Přirozená hudebnost Míly Spazierové z ní učinila naši nejlepší zpěvačku šansonů své doby. Stala se ideální interpretkou skladeb mladého píseckého komponisty Jiřího Srnky, bez jehož šansonů se v té době neobešel žádný film. Od běžné produkce populárních písní se šansony v osobitém podání Míly Spazierové odlišovaly i texty, navozujícími někdy téměř existenciální náladu: například v písni Oldřicha Letfuse na slova Miloslava Dismana Ty a on, natočené pro firmu Ultraphon v roce 1941, zpěvačka svému partnerovi vytýká: Tvé bílé prsty voní nikotinem, čteš nudnou dekadentní prózu / a oči halíš líným stínem / vždy stejnou zachováváš pózu / tvé rety sotva šeptnou "nudou hynem" / v tvé ruce každá růže uvadla / dál vytloukáš života klín klínem... V dalším textu si představuje, jak svého opravdového miláčka potká někde na předměstí a pak se bude moci onomu dekadentnímu parazitovi pochlubit, že ...můj muž je dělník - buduje!

GABRIEL GÖSSEL