Bruggy - perla Evropy

Každou sobotu ráno je na silnici z Bruselu do Gentu plno. Tisíce aut se předhánějí na tříproudové dálnici, která spojuje úřednickou a průmyslovou metropoli s pobřežím. Pláže Atlantského oceánu nenabízejí komfort, na jaký jsou zvyklí turisté od Středozemního moře. Dlouhé a nudné písčité pláže vplouvají do kalné a studené vody. V dáli se nabízí pohled na přístavní jeřáby a nákladní lodě. Belgičané proto využívají relativní slunečnou pohodu chladného moře vzdáleného 80 kilometrů od Bruselu pouze o víkendech. V létě vyrážejí za jižním sluncem do Řecka, Španělska či na druhý konec světa - do Thajska nebo na karibské ostrovy. Zatímco belgické mořské pobřeží patří do kategorie věcí, o kterých se říká "mohlo by to být ještě horší", nedaleko letoviska s názvem Knokke-Heist leží jedno z nejkrásnějších měst Evropy. Pokud si sebevědomé belgické Vlámsko chtělo udělat reklamu a ukázat se českým a jiným fotbalovým fanouškům v nejlepším světle - nemohlo tamní představitele napadnout nic lepšího než uspořádat několik zápasů z EURA 2000 v Bruggách. Během doby, co se o Belgii zajímám, jsem napočítal několik desítek přívlastků, které se k Bruggám vážou. Třeba - nejúžasnější skanzen na světě, perla Evropy, úchvatný diamant Severu, Benátky severu a podobně. Žádný z otřepaných superlativů přitom není nadnesený. Bruggy jsou parádním městem, kde každý návštěvník cítí výstavní a dokonale zachovanou atmosféru belgického středověku. Samozřejmě Bruggy jsou živým organismem - takže ve starobylých vlámských měšťanských domech najdete internetové kavárny, obchody s mobilními telefony nebo pobočky světových bank. Vše je však citlivě zakomponováno, žádný kýč...

Proč zrovna Bruggy jsou klenotem Belgie? Vždyť hlavním městem a finance vábící metropolí je Brusel s unikátním Velkým náměstím. Centrem obchodu a bohatství byly v pozdním středověku o poznání větší Antverpy. A na tomto příkladě se ukazuje, že pochopit tajemné, mystické a krásné Bruggy není nikterak jednoduché a žádá si kratičkou výpravu do historie. Vraťme se tedy do 13. století. V době, kdy Přemysl Otakar I. získal dědičně českou královskou korunu a začala nová etapa pro země rozprostírající se ve středu Evropy, na severu Flander - v Bruggách došlo k opatrnému, ale bombastickému nástupu kapitalismu do Evropy. Bruggy jakožto přístav a svobodné hanzovní město u moře přilákalo obchod, který z něj během dvou staletí učinil jedno z nejbohatších a nejskvělejších center tehdejšího světa. Z Anglie se do Brugg dovážely látky a tkaniny, ze kterých se vyrábělo pověstné flanderské sukno. Do Brugg se hrnuli kupci a bankéři z Německa, Itálie, Španělska a Francie. Město - tehdy přímo u moře - se stalo tržištěm Evropy o dokladem toho je fakt, že název "burza" pro obchodní centrum se vžil právě v Bruggách a je odvozen ze jména tamního bankéře Van der Burse. Důkazem rozmachu malebného města je, že původně Bruggy ovládaly rovněž obchod s diamanty než jim brusiče, obchodníky a znalce přetáhly sousední Antverpy. V 15. a 16. století žilo v přístavních Bruggách 150 tisíc lidí - dvojnásobek dnešního počtu! Tento rozvoj se projevil také v architektuře a umění. V Bruggách žili slavní vlámští malíři. Umělci jako Jan a Hubert van Eyckové, Hans Memling a další. Z doby středověku mají Bruggy známou zvonkohru ve věži (s názvem Beffroi) v centru města nebo unikátní radnici se sochami 48 biblických králů a flanderských šlechticů. Za povšimnutí stojí tradiční tržní náměstí - Markt - a také uličky kolem kanálů po kterých jezdí v čistém prostředí úhledné pramice. Rád bych Vás, čtenáře Týdeníku Rozhlas, upozornil na jednu zajímavost, která se k Bruggám váže a dokládá také vlámskou zarputilost. Dnešní věhlas a obdiv si Bruggy zasluhují nejen kvůli své skvělé minulosti. Ta by se jen stěží dochovala, kdyby Flanderští neoplývali ještě jinými vlastnostmi, než je momentální láska k bohatství, umění nebo stesk po slavné minulosti. V polovině středověku došlo k velmi nemilé příhodě - přístav v Bruggách se zanesl pískem a byl pro "velké" nákladní lodě tehdejší doby nepřístupný. Obchod se proto přesunul do Antverp a především do nizozemského Amsterodamu. Stejně jako vyschl přístav, začalo během 16. století odumírat celé město. Jeho radní však nezaváhali. Město začalo budovat svoji ekonomiku na krajce, řemeslné výrobě a umění. Krajkářská výroba nakonec proslavuje Bruggy dodnes. Na krku ji nosili anglické, francouzské nebo španělské princezny. Ve 20. století pak došlo k něčemu, o čem Bruggy snily po několik století a co jim vrátilo část dřívější prosperity. Belgické království se rozhodlo, že opět spojí Bruggy s mořem a schválilo vybudování 20 kilometrů dlouhého kanálu, který umožnil rozvoj města. Na okraji oceánu tak vzniklo umělé město Zeebruggy (v překladu Bruggy u moře) které se brzy stalo dalším motorem belgické ekonomiky. A protože Zeebruggy jen navazují na tradici mnohem slavnějších středověkých Brugg, není divu, že městská radnice se ve druhé polovině století usnesla na velmi náročné rekonstrukci, která udivuje ročně statisíce turistů. Centrum města dostalo nový kabát, stejně jako bývalý špitál sv. Jana ze 12. století (je v něm Memlingovo muzeum) nebo chrám Notre-Dam a klášter sv. Alžběty - založený v roce 1245. Málokteré město v Evropě se může pochlubit tak vzácnou kombinací kultivované a svěží starobylosti s moderním ekonomickým úspěchem. Bruggy to však dokázaly.

Pro Týdeník Rozhlas exkluzivně připravuje Milan Fridrich, zpravodaj ČRo v Beneluxu