číslo 28/2000
vychází 26. června
Literatura,
divadlo, drama
Rozenkruciáni patří k nejtajemnějším fenoménům evropských dějin. Žel častěji se jimi zabývali různí obskurní "záhadologové", než seriózní učenci, takže okolo "neviditelného" Bratrstva růže a kříže, které počátkem 17. století proklamovalo svou existenci několika manifesty, ale nikdy nevystoupilo z anonymity, se nahromadilo mnoho zavádějících výkladů. Teprve významné anglické historičce Francis A. Yatesové (1899?1981), jejíž přínos k poznání renesance byl v roce 1977 oceněn řádem Britského imperia, se podařilo v díle Rozenkruciánské osvícenství dokázat, že jde o kulturně náboženské hnutí, které tvoří důležitou - byť zapomenutou - historickou fázi přechodu mezi renesancí a osvícenstvím. Tím, že v protestantském prostředí propojilo hermetické vědy - tj. alchymii a magii - s kabalou, matematikou a pansofickými snahami, vytvořilo kořeny, z nichž vyrostla moderní přírodověda. Díky nakladatelství Pragma se s knihou Francis Yatesové můžeme nyní seznámit v kvalitním překladu Martina Konvičky. Což je o to záslužnější, že autorka přináší neobvyklý pohled na předbělohorskou dobu našich dějin a Čechy spolu s Anglií a Falcí řadí na počátku 17. století k trojici nejvyspělejších evropských zemí, v nichž se rozenkruciánství formovalo. Za jeho duchovního otce považuje alžbětinského matematika a mága Johna Dee, který při působení v Praze za doby Rudolfa II. ovlivnil svými idejemi středoevropské vědce, umělce i náboženské myslitele. Anglické kulturní vlivy byly v této oblasti ještě posíleny sňatkem dcery anglického krále Jakuba I. Alžběty s falckým kurfiřtem Fridrichem, který byl v roce 1619 zvolen za českého krále. Falcký Heidelberg a Praha jsou také prvními městy, v nichž se rozenkruciánské manifesty objevují. Hnutí, k němuž se sice výslovně nehlásí žádný z tehdejších myslitelů, ale jehož mystifikující historii vytváří ve svém díle Chymická svatba Christiana Rosencreutze protestantský teolog J. V. Andreae a které chtělo být jakýmsi kontrapunktem k Tovaryšstvu Ježíšovu, umlká po bitvě na Bílé hoře. Nicméně jeho ideje přežívají - především v díle Francise Bacona a Jana Amose Komenského - a nakonec vedou až k založení anglické královské vědecké společnosti jakož i prvních zednářských lóží. - Do této hlavní linie výkladu autorka vplétá řadu zajímavých postřehů o souvislostech dobové politiky, manýristického umění, náboženských střetů i honů na čarodějnice, a tak nepřímo dokazuje, že i vážná a rozsáhlou erudicí podložená historická studie může být napínavou, strhující četbou odkrývající tajemná a již pozapomenutá dobrodružství ducha.
BRONISLAV PRAŽAN