číslo 28/2000 |
|
Literatura, |
|
Divadelní apokryfy
Oldřich
Daněk je přemýšlivý dramatik svižného a chytrého dialogu a apokryfních
historických podobenství, jimiž divákovi spíše než konflikt předkládá problém,
na nějž společně s ním hledá nové a nové odpovědi. Jedna vyrůstá z druhé a
třetí problematizuje druhou. Nastavuje historii současné zrcadlo, nabízí nové,
nečekané možnosti řešení možných situací, nahlížených z různých stran. Jeho
hrdinové se svého světa zmocňují více diskusí než bojem, spíše ostřím
myšlení a slova než meče. Jeho poslední prací pro téměř domovské Divadlo na
Vinohradech je Trojhvězdí -trojice
hříček, které sám označuje jako hlubokou úklonu s úsměvem, úklonu člověka,
který píše hry padesát let a cítí, že je čas se loučit s celoživotní láskou -
divadlem. Obrací se k jeho klasickým kořenům a nejslavnějším řeckým dramatikům -
Aischylovi, Sofoklovi a Euripidovi, kteří položili základy dramatu a divadla na celá
staletí. A jak je mu vlastní, klasiky zbavuje piedestalu povinné úcty. Tím, kdo s
nimi poněkud "zamete", je ve všech třech částech žena - chytrá,
prostořeká, tu jedna z nejobyčejnějších, tu trochu múza. Trojhvězdí na jeviště
Vinohrad uvedl režisér Jan Novák jh., přičemž poněkud nadbytečně
divákovi citacemi ze zlaté pokladnice světového dramatu napovídal, že půjde o
divadlo-svět. Ozvláštňující se v prvé fázi jevila proměna antického chóru v
taneční a pěveckou skupinu, jež svým vystoupením lehce ironicky glosovala dění na
scéně (Albert Pražák jh.), brzy však tento odstup opustila a stala se pouhým
akademickým, a tedy nadbytečným ornamentem. To, co rozhodně nezklamalo, bylo kvalitní
herectví vinohradských. Výborná byla Hana Maciuchová, která opět dokázala, jak
vládne slovu a umí ho takřka zhmotnit, proměnit v konkrétní jednání. Ostatně,
rozhlasoví posluchači toto její mistrovství mnohokrát ocenili. Tugeu, ženu správce
divadla, v prvním apokryfu Amfiteátr vybavila plebejskou moudrostí i humorným
nadhledem, přičemž dramatik jí v tom pomohl břitkými soudy jak v náhledu na kvality
vlastního manžela, tak na proměnu starověkých divadelních soutěží. Ještě
bližší byla interpretce postava záhadné Lyké, v závěrečné hříčce žena z
Korinta, v níž si s konverzací graciézně, s rozkoší a přesně pohrávala.
Lehkost a vtip dialogu obdivuhodně zmnohovýznamnili i Jiřina Jirásková jako otrokyně
Hébé a Miroslav Moravec v roli Euripida. Těžší úkol měla Jana Hlaváčová jako
hetéra Gorgona a Jan Teplý coby Sofokles v prostředním apokryfu Blbý had,
který nejvíc odhalil nebezpečí autorova moralizování a jeho alegorií jako přece
jen příliš zjednodušujících léků na bolesti naší doby.
VÍTĚZSLAVA ŠRÁMKOVÁ Foto repro |