O nemilosrdné náhodě v lidském životě, ale hlavně o tom, jaký byl básník Václav Hrabě, pojednává dokument Lenky Cingrošové. Pod wolkrovským názvem Zemřel mlád 24 let jej připravilo do vysílání ostravské studio ČT jako další část cyklu Nevyjasněná úmrtí. O životě básníka tu hovoří především jeho umělečtí generační druhové: Jiří Gruša, Rudolf Matys, Alfred Strejček, Mikuláš Lubomirský či básníkova žena. Z rukopisu se snaží vyčíst cosi o jeho povaze i grafoložka, nad osudem básníka se zamýšlí (možná poněkud příliš rozvláčně) také astrolog. Leitmotivem snímku je píseň Variace na renesanční téma, kterou kdysi zhudebnil a už několik desetiletí s neutuchajícím úspěchem interpretuje Vladimír Mišík. "Náš život hoří jako svíce a mrtví milovat nemohou," napsal Hrabě v této básni.

Život básníka skutečně hořel rychle, jako by tu kdesi v pozadí bylo tušení blízké smrti. Narodil se v roce 1940 a letos uplynulo už 35 let od okamžiku, kdy nešťastná náhoda ukončila jeho život. Své mladé dny naplnil aktivitou až horečnou: žil naplno, měl rád hudbu a hrál na klarinet, intenzivně se vzdělával, psal. Nedokázal odpočívat. "Kdybych měl dospat své nedospánky..." povzdechl si v jedné básni. Verše Václava Hraběte silně oslovily mladou generaci šedesátých let. Přitom vycházely jen v časopisech a párkrát zazněly z pódia v komorního prostoru Violy. Dokud žil, nevyšla mu jediná sbírka, přesto se básně opisovaly se a přednášely na recitačních soutěžích. "Hrabě se vnutil do dějin literatury," říká jeden z aktérů dokumentu. To, co mladí lidí cítili, vyjádřil básník s neobvyklou upřímností. V nesvobodném režimu zněly jeho básně až překvapivě otevřeně. Emocionální i myšlenkový náboj i zvláštní poetické vidění světa si podmaňují mladé čtenáře dodnes.