Mohl byste specifikovat své rozhlasové pořady?
Rozmanitosti řídí paní redaktorka Radechovská a vybírá si z širokého okruhu přispěvatelů. Já jsem jedním z nich. Pořad Mezi drakem a hadem se vysílá v nekřesťanskou hodinu od tří do čtyř ráno. Zpravidla v něm běží hudba souvisle, jen s krátkým úvodním textem. Zařazuji zde hudbu meditativního a duchovního charakteru, která vynikne v delším časovém úseku. A Hudba na pomezí se vysílá dvakrát do měsíce v pondělí od jedenácti hodin večer. Střídají se v ní dva modely: žebříček nahrávek world music, sestavovaný nikoli podle komerčních hledisek, ale podle toho, po čem sahají moji kolegové, kteří dělají podobnou práci v různých evropských stanicích. Druhým typem náplně jsou aktuální nahrávky, které téměř nikdo nezná, není to totiž žádný velký obchod.

World music u nás není obecně známý pojem. Jak byste ho přiblížil?
Nejedná se o jeden styl, může jít o irskou a skotskou hudbu, africkou i pákistánskou, stejně jako tu, co se hraje na Moravě nebo v Řecku. Jde o hudbu, která se v té které zemi doopravdy hraje, ne folklor, předváděný turistům, muziku, jež se hrála před sto lety. World music dnes provozují hudebníci, kteří mají zažitou určitou tradici, ale hrají třeba na elektrickou kytaru.

Jak získáváte nahrávky?
Zájem o world music stoupá, i velké firmy stojí o její šíření. Občas nahrávku dostanu přímo od hudebníků, kteří desku natočí a vydají vlastním nákladem. Některé věci si ale samozřejmě musím i koupit.

Podle čeho skladby do svých pořadů vybíráte?
Někdy sáhnu po písni, která mě zaujme na první poslech. Jde-li o umělce známého, je možné zahrát i něco netypického, ale mnohdy jde o text písně, proto je lepší přiblížit píseň v té rovině, kterou lidé znají, nepouštět se do nějakých muzikologických rozborů. Raději popíšu prostředí, v jakém hudba vzniká, než abych říkal, že nástroje mají struny ze střev dobytka a že hráči pocházejí z kmene Hamitů. Důležité jsou okolnosti, za kterých hudba vznikla, a to, co říká místním lidem.