Za
pohádkou kolem světa
Čtvrtek
6. 7. - PRAHA - 13.03
Léto je čas jako stvořený pro cestování. Cesty za
romantikou, dobrodružstvím, poznáním i sladkým nicneděláním lákají malé i
velké. ČRo 2 - Praha vás proto zve na velké prázdninové putování Za pohádkou
kolem světa. Volný cyklus pohádkových příběhů byl otevřen 2. července premiérou
pohádky Heleny Sýkorové zpracované na motivy španělských pověstí.
Pravidelný čas nedělní
rozhlasové pohádky je rozšířen i o sváteční vysílání. Včera jsme se vypravili
za dánským pohádkářem Hansem Christianem Andersenem a jeho pohádkou Císařovy nové
šaty. Setkali jsme se v ní nejen s ješitným a marnivým králem, ale i s řadou
hlupáků, kteří se tváří jako mudrcové, zatímco ti chytří dělají, že jim to
věří. Lidskou hloupost a přetvářku odhalí dětská bezelstnost. Dnes nás čeká
rozhlasové zpracování světoznámé knížky anglického autora Oscara Wildea
Šťastný princ.
V neděli 9. července se vydáme
pro změnu do Německa za baronem, kterému nikdo neřekl jinak než Blecha. Jeho osudy
vypráví rozhlasový příběh, jehož předlohou se stala stejnojmenná pohádka
Clemense Brentana, významného autora německého romantismu.
Cesta za pohádkou však bude
pokračovat dál. Společně se vypravíme do Irska, Francie, na slunnou Sicílii, do
egyptské Alexandrie, na ostrovy vzdálené Indonésie, do Číny, málo známého
Mongolska a putování ukončíme v neděli 3. září ve světě arabských pohádek. To
už se prázdniny nachýlí ke svému konci. Do té doby nás však čeká dvanáct
prázdninových zastavení, dvanáct kouzelných pohádkových příběhů s příchutí
romantiky, dobrodružství, poznání i sladkého nicnedělání, tedy přesně toho, co k
létu patří.
(vl)
Gustav Mahler
stočtyřicetiletý
Pátek 7. 7. -
VLTAVA - 13.30
Náš
dnešní jubilant (nar. 7. 7. 1860) - ač už ve své době uznávaný jako dirigent a
skladatel - netušil, že jeho tvorba se na přelomu dvou tisíciletí dočká tak
obrovského zájmu. Nejsou příliš vzdáleny doby, kdy se jí dávaly prognózy velmi
pesimistické. Nová doba ostrého rytmu, překotného moderního vývoje spojeného s
chronickým nedostatkem času se jevila jako velmi špatné úrodné prostředí pro
rozsáhlá díla. Zdálo se, že osudy obrovských partitur Mahlera, ale také Brucknera,
našeho Suka a řady dalších jsou zpečetěny. Jak vidíme, opak je pravdou - a je to
dobře. Obrovské rozměry - ať jde o letadlové lodě, gigantické objekty, ale i
hudební partitury nejsou dnešní době cizí, ba právě naopak. O síle a aktuálnosti
Mahlerova díla se přesvědčujeme denně. Ohlas na cyklus všech Mahlerových symfonií,
který probíhal v rámci nedělního pořadu CD Laser, nebyl náhodný. A tak není na
škodu připomenout si dnešního jubilanta jako velkého kosmopolitu s dopadem jeho
tvorby i na budoucí pokolení. Je dobře, že jsme si zvláště v posledních letech
této osobnosti povšimli více. Díky nadaci Mahler 2000 došlo k zásadní obnově a
dalším aktivitám v souvislosti se skladatelovým rodným domem v Kalištích u
Humpolce, Mahlera významnými akcemi připomínají rovněž členové mahlerovské
společnosti v nedaleké Jihlavě. Těch dalších počinů je mnoho. 140. výročí
Mahlerova narození je věnován i dnešní rozhlasový koncert v rámci odpolední
Hudební galerie. Prostřednictvím české rozhlasové premiéry dvou nových nahrávek
si připomeneme dva základní žánry Mahlerovy tvorby. Nejprve slavná švédská
mezzosopranistka Anne Sofie von Otterová zazpívá neprávem poněkud opomíjené
nádherné Písně na texty Friedricha Rückerta. Jejími partnery budou Symfonický
orchestr Severoněmeckého rozhlasu v Hamburku a dirigent John Eliot Gardiner. Potom nám
nestor světových skladatelů a dirigentů, letošní pětasedmdesátník Pierre Boulez
připomene monumentální projekt, který právě buduje - nahrávku všech Mahlerových
symfonií. A uslyšíme dílo nepopulárnější - Symfonii č. 1 D dur. Poctu Mahlerovi
vzdá Pierre Boulez a Chicagský symfonický orchestr.
(bví)
Král měst, kníže pokoje
Neděle 9. 7.
- PRAHA - 8.04
Bylo to v
únoru 1461 v Chebu. V tomto městě, které bylo oblíbencem krále Jiřího, se konal
zase jeden ze sněmů. Český král předsedal sjezdu německých knížat. Právě on to
byl, kdo řešil naléhavé říšské záležitosti. Každého nutně musí napadnout,
že to by byla nadmíru vhodná persona pro římský trůn. I Jiřího ta myšlenka na
nějakou dobu zaujala, ale jak se ho chytila, tak ji zase on velice rychle opustil. Proč?
Protože byl příliš realistickým politikem, aby podstoupil boj pro pomyslné hodnoty,
spjaté za dané situace s císařskou korunou. Ono se na čas mohlo zdát, že by
kurfiřti dali své hlasy českému králi, nakonec však sváry a hádky kurfiřtský
sbor rozdělily, a oběti, které by Jiří musel přinést, by sotva vyvážily zisky
značně pochybné ceny. Na dlouhé uvažování však neměl český král stejně pokdy.
Hlavou mu vířily onačejší starosti - především kterak udržet ve své zemi
prosperitu, kterou nepamatovala dlouhá desetiletí. V moderním ekonomickém slovníku
bychom mohli pro situaci Českého království pod vládou Jiříkovou najít hned
několik případných termínů - kupříkladu konjunktura, oživení, hospodářský
vzestup. A to nejenom hospodářský, ale i společenský. Král plně obnovil funkci
zemských úřadů a zemského soudu. Tím zamezil šlechtické zvůli a nastolil právní
řád. Válečná vřava se zemím koruny české vyhnula, silnice byly zase bezpečnými
tepnami obchodu. Král pečoval i o bezpečnou plavbu vorů na Labi a Ohři. Utrpěl však
i četné šrámy, které dlouho a jen obtížně hojily. Zabýval se znovu českou
mincí, ze které chtěl udělat platidlo obecně uznávané nejenom doma, ale i za
hranicemi státu. Hodnota českého groše neustále klesala. K tomu se k nám ještě
(jak už víme) valily černé mince rakouské, což byly znehodnocené drobné mince,
které neměly řádný obsah stříbra. Marně král Jiří zakazoval tyto černé mince
přijímat, finanční krach se nedal zastavit. V prvních dvou letech jeho vlády
prožily české země otřesný finanční úpadek. Jiří se tomu snažil čelit novým
mincovním zákonem. Zakázal vyvážet z Čech zlato a stříbro, znovu obnovil zákaz
dovozu černé mince a stanovil směnnou hodnotu jednoho groše v poměru ke zlatému
rýnskému 1 ku 34. Zároveň hrozil všem padělatelům mince a ustanovil kontrolory
mince ve městech. Pokles hodnoty groše se však nezastavil. On to žádný ekonomický
reformátor neměl a nemá lehké. Zvláštní péči věnoval král Jiří městskému
hospodaření. Města byla královskou komorou (tedy zdrojem králových příjmů), a už
proto se král staral o to, aby městské daně plynuly do královské komory v hojnosti a
pravidelně. Takovou Kutnou Horu nazýval král přímo tobolkou a měšcem
královským a u měšťanů si často vypůjčoval značné částky na hotovosti.
Jeho rozpočet byl tedy schodkový. Kupodivu to nebyla žádná národní tragédie,
spíš naopak. Bylo přirozené, že se král snažil odškodnit města různými
privilegii a milostmi, které měly vylepšit městské hospodářství. Není tedy divu,
že kromě přívlastku husitský král ho zejména urození současníci poctili
názvem, který chápali jako hanlivý. Král měst.
JOSEF VESELÝ |