Gianni Bettini - první lovec zvuku

Švarného a vzdělaného pětadvacetiletého poručíka italské armády přivedla k zájmu o fonografy vlastně náhoda: v roce 1885 se v Paříži seznámil s krásnou a bohatou Američankou; mladí lidé se do sebe zamilovali, Bettini vystoupil z armády a se svou snoubenkou přesídlil do USA, kde se oženil. Nemusel pracovat, měl spoustu peněz a času a zaujala ho tehdejší novinka - fonograf. Koupil si Edisonův přístroj (určený původně pro použití v kancelářích jako diktafon) a jako velký milovník operního zpěvu se pokoušel na voskové válečky zaznamenávat operní árie.

Výsledky ho ovšem zklamaly, a tak začal experimentovat. Provedl na přístroji několik úprav a zásadním způsobem vylepšil Edisonovu zvukovku: safír připevnil ke slídové membráně kovovým pavoučkem tak, aby zvukové vibrace byly rozloženy přes celou plochu membrány. Pro přesné vyvážení přítlaku zvukovky přidal protizávaží.

Brzy si v New Yorku otevřel vlastní nahrávací studio, a protože se pohyboval ve vyšší společnosti, patřila mezi jeho přátele také celá řada významných osobností z hudebního světa. Rozhodl se proto na fonograf vlastní konstrukce, který nazval Micro-phonograph, nahrávat hlasy nejslavnějších pěvců tehdejší operní scény. Ti buď docházeli do jeho studia na Páté avenui, nebo Bettini jejich hlasy snímal přímo na jevišti Metropolitní opery - svůj nahrávací fonograf umístil do budky nápovědy.

Jeho nahrávky i zvukovky měly značný úspěch, i když šlo spíše o kusovou výrobu. V roce 1897, když už existovaly vylepšené způsoby kopírování válečků, nabízel Bettini fantastickou kolekci nahrávek hlasů slavných operních pěvců a dalších celebrit. Dobová kritika velice chválila kvalitu reprodukce.

V roce 1897 Bettini přesídlil do Paříže a otevřel tam pobočku své firmy; v roce 1900 pak byla jeho činnost v oblasti záznamu zvuku oceněná zlatou medailí na pařížské světové výstavě.

V roce 1901 nabízel jeho francouzský závod již pět typů patentovaných fonografů v ceně od 50 do 380 franků - tento nejdražší de luxe model měl otočnou hřídel se čtyřmi válečky.

Bettinimu se podařilo zachytit hlasy řady proslulých osobností, včetně slavné divadelní herečky Sarah Bernhardtové. Jeho husarským kouskem ale bezesporu zůstává natočení hlasu téměř čtyřiadevadesátiletého papeže Lva XIII v roce 1903. Natáčení proběhlo ve Vatikánu a Svatý Otec hovořil do nahrávací trouby fonografu přímo z papežské stolice. Bettini byl - dle vlastních slov - od první chvíle, kdy vstoupil do papežského paláce, velice nervozní, a tak záznam první části papežova požehnání nedopadl nejlépe a bylo ho třeba opakovat. Papež si poté celou nahrávku poslechl a velice pochválil její kvalitu. Zemřel několik měsíců nato. Bettini uvedl tento snímek na trh na svých válečcích a později ho převzala a vydala na svých gramodeskách také firma Columbia.

V roce 1905 začal Bettini experimentovat i s výrobou vlastních gramodesek a postavil také několik modelů gramofonů, které přihlásil k patentování. Není však známo, zda tyto gramodesky či gramofony vůbec uvedl na trh.

Bettiniho zájmy se neomezovaly jen na záznam zvuku: též vylepšil acetylénovou lampu, vynalezl zapalovač cigaret a mincový automat na prodej cukroví. Těsně před první světovou válkou vyrobil promítací přístroj, v němž celuloidový film nahrazoval skleněný kotouč, na němž byly obrazy seřazeny do šestatřiceti řad po šestnácti okéncích. I když tento systém byl mnohem lacinější, než tehdejší běžně používané projektory na celuloidový film, vypuknutí světové války jeho další vývoj přerušilo, a Bettini se později k tomuto svému vynálezu již nevrátil.

Během první světové války pracoval Bettini jako válečný dopisovatel listu Le Gaulois na západní frontě; v roce 1917 ho italská vláda vyslala jako člena vojenské mise do USA. Do Evropy se již nikdy nevrátil - možná také proto, že jeho sbírka válečků nesmírné ceny, obsahující nahrávky hlasů slavných operních pěvců (Bettini ji v roce 1897 převezl do Evropy, protože se od ní nedokázal ani na chvíli odloučit), byla během první světové války kompletně zničena.

Bettini zemřel v roce 1938, ale jeho jméno je mezi lovci zvuku dodnes legendou. Za jeho původní fonografické válečky jsou dnes sběratelé ochotni zaplatit astronomické částky. Sběratelskou trofejí jsou dokonce i prázdné kartonové krabičky od Bettiniho válečků.

GABRIEL GÖSSEL

Příště: Gramodesky se záznamem filmového zvuku