ČRo 3 - Vltava, četba na pokračování od 10. července

Narodil jsem se v městě Aubagne, pod Garlabanem posetým kozami, v době posledních pastevců. Garlaban je obrovská věž z modrých skal, postavená na okraji nekonečné skalnaté vrchoviny. Ta věž je o něco širší, než je vysoká, ale protože vystupuje ze skály ve výšce šesti set metrů nad mořem, ční velmi vysoko do provensálského nebe a v červenci si tam přichází odpočinout bílý obláček. - Těmito slovy začíná vzpomínková kniha francouzského dramatika, prozaika a scenáristy Marcela Pagnola (1895-1974). Ačkoli se Pagnol ve Francii proslavil zejména jako dramatik, u nás je znám především svými Vzpomínkami z dětství (fr. 1957 a 1960), jež vyšly česky pod názvem Jak voní tymián (1975). Názvy jednotlivých částí - Tatínkova sláva, Maminčin zámek, Čas tajemství a do češtiny nepřeložený Čas lásek - jako klíčová slova naznačují, co bylo pro vypravěče podstatné. Dětství bylo Pagnolovi časem šťastného života s rodiči, dávno minulou dobou, kdy se chodilo pěšky, kdy voda ve studánkách byla neznečištěnou, životodárnou tekutinou, časem nekonečných prázdnin a prvních milostných vzplanutí, dobou prožitou v Provence, kopcovitém kraji poblíž Marseille, kam se celý život vracel. Autor o své knize skromně napsal: "Je to jen svědectví o zašlých dobách a písnička o synovské lásce, která se bude možná považovat za velkou novotu."

Pagnolův text se jeví jako prosté vyprávění, je však protkán literárními odkazy: mj. na Jamese Fenimora Coopera či Waltera Scotta, tedy autory, jejichž čtenáři bývají často děti. Není snadné tyto aluze a citace objevit!

Zaposlouchejme se tedy s trochou nostalgie do vyprávění o dětství jednoho chlapce z jižní Francie. Naše nostalgie může mít dvě roviny: časovou a místní. Můžeme vzpomínat na doby, kdy jsme sami - byť v jiné době - byli ve věku vypravěče Marcela, a třeba si také postesknout, že jsme se nenarodili jako on - v městě Aubagne, pod Garlabanem posetým kozami, v době posledních pastevců...