číslo 29/2000 |
|
Životní styl |
|
PSYCHIATR DO KAPSY
Co je
vlastně stres?
K psychickému selhávání dochází jednak ze stresujícího tempa a tlaku a jednak opožďováním vlastních adaptačních protistresových mechanismů. Můžeme to dokumentovat na silném, nadprahovém, anebo dlouhodobě se rozvíjejícím "nenápadném" stresu, oba mají však na organismus stejný důsledek. Co se vlastně stane? Organismus reaguje poplachovou reakcí, která spustí mohutné a mocné mechanismy. Mobilizují se hormony, přesunuje se voda a elektrolyty, stoupá hladina mastných kyselin a triglyceridů, vyplavují se katecholaminy, stoupá hladina cholesterolu a krevní srážlivost. Jsou to však opatření časově velice anachronická! Naprosto stejná jako u našeho předchůdce, když se chystal k boji. Mozkový počítač má totiž nastavený program pouze na nebezpečí fyzické, a proto i v každé psychické zátěži, kterou analyzuje jako nebezpečí, spouští jediný dostupný program, lhostejno, že fyzické nebezpečí, tedy poranění, nehrozí... Původní program, tedy stará reakce, se nijak nemodernizoval, zůstává tudíž stejný při leknutí, přepadení lupičem stejně jako při konfliktu se šéfem, manželkou či tchyní. Mělo by nám jít o to, aby se náš současník otužil, aby se jeho organismus ubránil nepříjemným komplikacím zdravotním, které soudobá civilizace připravuje a svým vývojem přímo způsobuje. Malé odchylky ještě umí a stačí organismus korigovat. Velkým a protrahovaným stresem je však systematicky poškozován, nahlodáván a dokonce huben. Stresem však nemyslíme jen nějaké neovlivnitelné a neodklonitelné události, ale i osoby, které v interpersonálním kontaktu stres navozují a vyvolávají, říkáme jim stresoři. Jak se projevují stresoři? - Přerušují hovor, skáčou
druhým do řeči, snaží se za každou cenu ovládnout konverzaci. Neustálý kontakt s těmito osobami ještě urychluje nástup příznaků stresového selhávání, o němž budeme hovořit. MUDr. JAN CIMICKÝ, CSc. |