Středa 12. 7. - Praha - 13.30 hodin

Osamocené hvězdy jsou velmi nesdílné, zejména neřeknou nic o své hmotnosti, a to je jejich nejdůležitější vlastnost, protože určuje celý život hvězdy, jak bude jasná, jakou bude mít teplotu a jak skončí. Máme štěstí, že mnohé hvězdy jsou dvojhvězdy a z rychlosti jejich obíhání kolem společného těžiště můžeme odvodit jejich hmotnost. Jenže ty dvojhvězdy, ve kterých je možno obě složky vidět v dalekohledu, mívají oběžné doby mnoho let i staletí, a tak dlouho nemůžeme čekat.

Mezi dvojhvězdami je tedy skutečně mnoho povolaných, ale dost málo vyvolených .Věnujeme se - vypráví v Meteoru prof. RNDr. Mirek J. Plavec - hlavně těm, kde je oběžná doby několik dní. Při pozorování jedné takové hvězdičky jsem zažil neuvěřitelné příběhy, vyvolal jsem divokou bouři v Kanadě a doma, pak jsem způsobil povodeň kolem pyramid v Egyptě a nakonec výbuch sopky Etna na Sicílii.

Šlo o hvězdičku S Equulei. Už když jsem získával její spektra za svého pobytu v kanadské Victorii, dostalo se mi varování, abych si s tou hvězdou nic nezačínal. Ta noc, kdy měl být zákryt, vypadala velmi slibně, ale pak mi začalo být divné, že jisté hvězdy mi mizely z oblohy. Při pozorování velkým dalekohledem jste totiž v kopuli málem jako ve vězení, vidíte jen nevelký pruh oblohy v otevřené štěrbině kopule. Občas musíte vyběhnout ven, přesvědčit se o počasí, ale nemůžete vybíhat stále.

A když mi začalo být divné, že část hvězd zmizela, tak jsem z opatrnosti nad dalekohled stáhl aspoň plátěnou stříšku. V tu chvíli přišel prudký a nečekaný liják a než jsem stačil štěrbinu kopule zavřít, byla podlaha pokryta vodou. Ale zrcadlo dalekohledu jsem uchránil. Ještě dnes mne mrazí v zádech, když si vzpomenu, že by museli celé veliké zrcadlo znovu pohliníkovat. Asi by mne byli poslali okamžitě domů...