Wanastowi vjecy: Hračky
(B&M Music)

Názory na nové album dvojice Robert Kodym - P. B. Ch. se různí. Jedni ho považují za dosud nejucelenější desku poloviny dnes už "stadionové" Lucie, druzí za naprostý propadák. Pravda je podle mého názoru někde uprostřed. Kvalit předchozí kolekce 333 stříbrnejch stříkaček novinka nedosahuje, ovšem i tak nabízí řadu zaznamenání hodných momentů.

K tomu nejlepšímu patří úvodní zvukově-textová koláž Hračky, v níž skupina za pomoci nejmodernějších hudebních postupů včetně scratchingu předkládá svou roztomile infantilní tvář. Zdařilá je i následující Chůze po ostří, píseň, kterou (jistě ve zcela jiné podobě) kdysi hrávala novovlnná formace Omnibus, v níž Kodym i P. B. Ch. začínali. Povedla se také "přihrávka" od Miro Žbirky Jediná - je ovšem otázkou, zda tato elegantní skladbička nesměřuje až příliš mimo výraz Wanastowek. Bezpochyby nejnápaditější skladbou je ale Neděkujem - vypadněte, inspirovaná loňskou peticí bývalých studentských vůdců. Nádherně zaranžovaný protestsong jaksi proplouvá prostorem, decentně využívá Kodymovu sbírku cizokrajných nástrojů (housle sau-due, cimbál kim, sitar, niněra) a prozíravým tahem bylo i angažování dětského sboru, jehož andělské hlásky působivě kontrastují s nevybíravým textem. Jenže zrovna text je silně polemický: nesouhlasit s tónem studentské výzvy je jedna věc, používat ale obraty jako "nikdo nevisí" věc druhá.

Textové banality však vesměs souvisejí spíše s tou méně povedenou částí desky. Třeba s baladou Buď na mě hodná, sladkobolným cajdáčkem připomínajícím výplody tzv. chlapeckých vokálních skupin, či s klišovitým antimilitaristickým manifestem Zabiják. Ovšem klipem tlačený hit Otevři oči nenabízí už vůbec žádnou myšlenku, nehledě na to, že jde i hudebně o tuctové zboží. Podobně je na tom Průmyslová výroba, tu však alespoň producent Pavel Karlík obalil lákavým zvukem. Ostatně právě zvuk je možná tím nejpříjemnějším překvapením celé desky, kapelu s punkovými kořeny zcela proměnil.

Jak už bylo výše řečeno, Hračky nejsou tím nejlepším z diskografie skupiny Wanastowi vjecy. Nesporná kvalita si tu podává ruku s balastem.

Eagle-Eye Cherry: Living In The Present Future
(Superstudio/ Universal Music)

Po debutové, pohodou prodchnuté desce Desireless, přichází syn jazzového trumpetisty Dona Cherryho a bratr zpěvačky Neneh s dalším albem. Při srovnání s prvním titulem nejde o muziku nijak zásadně odlišnou: slyšíme příjemné melodické písničky s občasnými náznaky bluesového cítění. Jenže křížit pop a blues se dá daleko výbušněji - stačí si poslechnout, co dělají takoví G. Love & Special Sauce. Cherrymu by však nebylo fér jistou krotkost vyčítat, z jednotlivých písniček je patrné, že vycházejí z jeho naturelu, jenž ostatně velmi dobře vyhovuje i hvězdám kalibru Santany, který Cherryho přizval ke spolupráci na své desce Supernatural. Album produkované slavným Rickem Rubinem (např. Red Hot Chili Peppers), je zkrátka poctivá nahrávka od zpěváka a skladatele, kterého hudba velmi baví.