číslo 30/2000 |
|
Rozhlasová |
|
PRÓZA
V ROZHLASE
Bylo nás pět
ČRo 3 - Vltava, četba na pokračování Dnešní Rychnov by Karel Poláček už stěží poznal: dávno není onou zapadlou vartou jako za časů jeho dětství. Na místě starých uliček stojí nové stavby, spisovatelův rodný dům už neexistuje. Co však přežilo bez újmy všechny změny, je trvalý zájem o Poláčkovo dílo, které stále nachází vděčné čtenáře i interprety. Mezi těmi rozhlasovými zůstal zatím dodnes nepřekonán František Filipovský a jeho četba nejoblíbenější Poláčkovy knížky Bylo nás pět (nahrávka je z roku 1953). Skoro se nám nechce věřit, za jakých tragických okolností autor toto své dílo plné poezie, lehkosti, úsměvné nostalgie a nenapodobitelného humoru psal. Bylo to v posledních měsících jeho života; věděl, že kruh kolem něj se neúprosně úží a že každým dnem může být povolán do transportu. Stačil ještě poslat dceru do bezpečí za hranice - sám tuto možnost odmítl a statečně se postavil k tragickému osudu čelem. V roce 1943 byl pak s transportem odvezen do Terezína, odtud poslán do Osvětimi. Zde v říjnu 1944 zahynul v plynové komoře. Bylo nás pět je tedy svým způsobem spisovatelovou závětí; je to apoteóza ztraceného dětství, k němuž není jiné cesty návratu než cesta fantazie, vzpomínky, snění. Již několik generací čtenářů se do tohoto ráje vrací s Petrem Bajzou a jeho kamarády: nechává se strhnout jejich zápalem při klukovských bitkách, rozhořčuje se nad křivdami, které jim působí nespravedlivý svět dospělých, prožívá s nimi dětské radosti i lumpárny a ovšem také kouzlo čisté první lásky... Nedávno jsme si jednotlivé epizody oživili v repríze zdařilého televizního seriálu; teď vám nabízíme legendární rozhlasovou četbu s Františkem Filipovským, v níž můžeme vychutnat zejména jazykové a stylistické zdroje Poláčkova humoru. DAGMAR JAKLOVÁ-ORAVOVÁ |