Filozof Empedokles z Akragantu učil o čtyřech živlech, které utvářejí vše kolem nás. Jsou jimi oheň, voda, země, vzduch. Aristoteles k nim přidal živel pátý, který vyplňuje kosmos. Nazval jej éter. Kdekdo se v polovině dvacátého století domníval, že šestým živlem, tím nejsilnějším, který pohltí zbývající živly, bude jaderná energie. Avšak jaderné zbraně stejně jako jaderné elektrárny jsou likvidovány, ani jsme nepostřehli, jak a proč vůbec vyšly z módy. A tak místo šestého živlu stále zůstává neobsazeno.

Přesto se ukazuje velmi vážný kandidát na spolutvůrce podstaty všeho dění: turistika. Ale ne ledajaká. Už staří Číňané provozovali výlety do hor, jejichž magického kouzla si velmi považovali. Nicméně zapomeňme na slavného básníka Petrarku, který je též považován za prvního horolezce. Nejde tady o výpady romantiků do masivů velehor, v cylindru a s hůlčičkou, jak je zpodobňují dobové malby. Dokonce ani rodinnou turistiku v době počínajícího industriálního období během 19. století nemějme na mysli. Jde o masovou turistiku globální éry, jež je přímo živelným vyjádřením podstaty své doby. Křesťanská zvěst se nejsilněji vyjadřovala v představě poutníka, který putuje, přitom jí jen suchý chléb a pije pramenitou vodu, pro kterého je pouť nejlepším prostředkem k vnitřnímu usebrání, k soustředění se na jedinost podstaty světa. Postmoderní svět je zejména vyznačuje tím, že homo viator se mění v turistu. Definice turisty je jednoduchá: je masově a živelně přesně to, co homo viator není.

Obrovitá čísla

Že je turistika skutečným živlem, nejlépe ukážou čísla. V roce 1997 bylo celosvětově zaznamenáno 610 milionů turistických příjezdů. Zatímco kolem roku 2000 má cestovat 659 milionů lidí, potom v roce 2010 okolo miliardy a v roce 2020 kolem 1,6 miliardy turistů. Předpokládá se, že každý čtvrtý z turistických pobytů bude dlouhodobý. World Tourist Organisation se snaží, aby tento příval neničil přírodní či kulturní hodnoty, na kterých je založen. Pro tento účel jsou nezastupitelné územní plány a zejména jejich závazné složky. A tak WTO nabádá vlády jednotlivých zemí, aby byl turistický ruch plánován. Mimořádně důležité je, aby se s faktem turistického ruchu srozuměli i původní obyvatelé, například Češi v případě Telče, Českého Krumlova, Prahy apod., což lze jen v případě, že budou obtěžováni co nejméně, a přitom co nejvíce peněz, získaných z turistiky, i po přerozdělení v rámci státního rozpočtu zůstane v regionu, kde byly vydělány. WTO nabádá k tomu, aby se peníze vydělané turistických ruchem v co největší míře vracely do obnovy památek, kvůli kterým turisté přijíždějí. Hitem se stává ekoturistika, která je maximálně citlivá k přírodě i kulturním tradicím. Trvalý monitoring míst, která jsou vystavena trvalé zátěži turistických ruchem, musí být samozřejmostí. Ale nejsou to jen kosmetické úpravy, které dělají obrovské vorvaní těleso turistického ruchu menším a elegantnějším? Není ekoturistika záplatou na pěkně hrubém pytli?

Dokonalé zosobnění času

Moderní turismus je ztělesnění všechno dobrého a zlého, co nám nabízí globální kultura, ale co tvoří její vnitřní vazby. Z kulometné palby foťáků na Hradčanech necítíme touhu po poznání, ale hrubý, leč vynucený konzum. Jsem nyní tady na Hradčanech a chci z toho mít alespoň materializovanou vzpomínku, protože zítra budu v Buckinghamu (letecké společnosti jsou levné.) Rozumíme i tomu, že je tento konzum východiskem z nedostatku pozitivních morálních vzorů současnosti. A vzory nejsou, protože světová informační společnost jakýkoli vzor relativizuje, fetišizuje, rozdrobuje. Moderní společností se vine řada příčin a na konci, jako konečný následek, je turistický ruch. Proto mají podnikatelé v turistickém ruchu (včetně Světové turistické organizace) pravdu v tom, že turistický ruch nelze démonizovat. Klima dnešní doby vytváří rychlost, tempo, zaměnitelnost, mediálně-informační šum a šum turistický. Je ovšem pravda, že televizi či internet lze vypnout, ale dotěrného turistu vyhnat nelze. Na každý pád roste úloha turistiky poznávací a pro tu je Česká republika vybavena mimořádně příznivými podmínkami. Skutečně filozoficky (a ne demagogicky) založený ekolog musí zvážit, že turistickému ruchu nelze říci ne. Nelze jej, jak již bylo řečeno, démonizovat, ale protože je výrazem doby, nelze se mu ubránit. Jeho živelnost lze pouze kontrolovat. Není to sofisma, ale ekolog musí mít respekt k živlům. Prozatím jej měl.