číslo 30/2000
vychází 10.
července
Tipy ČRo
Výročí týdne: Zdeněk Kalista
Na tom konečně závisí budoucnost našeho milovaného národa, jak uvědoměle a promyšleně bude každý z nás, jeho mužů a žen, plniti životní úkol jemu daný, s jak jasným a tvrdým vědomím bude přikračovati k práci na dědičné líše, napsal Zdeněk Kalista v úvodu své knihy Cesty historikovy a svým dílem i životem podal důkaz, že tato slova myslel opravdově. V roce 1947, kdy zmíněnou práci vydal, měl za sebou již více než tři desítky knih různých žánrů: jsou mezi nimi sbírky poezie (debutoval r. 1922 sbírkou Ráj srdce), několik historických publikací, studie o divadle, kniha vzpomínek na přítele z mládí - J. Wolkera a překlady velkých evropských básníků (např. Baudelaire, Apollinaire, Heine, Ungaretti aj.). Přednášel na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, přispíval do mnoha časopisů, několik jich redigoval, byl činný v různých vědeckých a literárních spolcích. Za svou "dědičnou líchu" však považoval Zdeněk Kalista historii, té se věnoval nejdůkladněji. Soustředil se především na období baroka (z mnoha titulů připomeňme aspoň např. České baroko, Cesty ve znamení kříže nebo soubor úvah Tvář baroka, které psal již poslepu na své staré Continentálce); neomezil se však jen na ně, jak svědčí např. studie Doba Karla IV. nebo Blahoslavená Zdislava. Cenné jsou i Kalistovy vzpomínky, medailony a monografie, věnované např. Josefu Pekařovi, Janu Zahradníčkovi a jiným osobnostem české literatury. Za první republiky patřil Zdeněk Kalista mezi elitu české inteligence; sdílel s ní bohužel také smutně proslulý poúnorový osud: v roce 1952 byl odsouzen za velezradu a podvracení republiky k 15 letům vězení. Propuštěn byl roku 1960, šest let nato rehabilitován. V období Pražského jara byl povolán jako mimořádný profesor zpět na FF UK, za katedru ho však nepustily sovětské tanky... Medailon ke 100. výročí narození této mimořádné osobnosti české kultury napsal Rudolf Matys.DAGMAR JAKLOVÁ-ORAVOVÁ