Jules Massenet, generační vrstevník Bizeta, Čajkovského či Dvořáka, vytvořil na 30 oper, z nichž si zachovaly jevištní životnost kromě slavné Manon a lyrického dramatu Werther ještě Hérodiade, Sapho, Cid a zejména Don Quichotte. - Definitivní vstup na jeviště pařížské opery zajistilo pětatřicetiletému skladateli dílo s přitažlivou látkou z indické mytologie Král z Lahore (1877). Triumfální přijetí opery vyneslo skladateli věhlas, a záhy, po přijetí místa na konzervatoři, se zařadil také k nejvlivnějším pedagogům. S nadšeným zájmem publika se setkal po Manon také heroický Cid. - Čtyřaktová opera Esclarmonde vznikla na atraktivní námět středověké písně o hrdinských činech tzv. chansons de geste-Parthenopoeus de Blois, zpracovaný libretisty A. Blauem a L. Gramontem. Děj opery, jejíž hrdinkou je dcera byzantského krále Phorease se odehrává za legendárních časů raného středověku. Určité prvky stavby wagnerovského hudebního dramatu i jistou heroičnost námětu vnáší do díla postava francouzského rytíře Rolanda de Blois. Massenetovská kantabilita a měkkost melodické linie je jedním z typických znaků použitého tematického materiálu. Opera byla určena slavnostní, pompézní a efektní dobové akci - pařížské Světové výstavě. Massenet stavěl toto nad všechna dosud zkomponovaná díla, avšak nikoliv pro zmíněný historický fakt, ale ze zcela jiných důvodů. První interpretkou Esclarmondy byla při premiéře díla 15. 5. 1889 mladičká Sybil Sandersonová, jež se těšila mimořádné přízni publika i sympatiím samého autora.