Honza Nedvěd ml.: Mým vzorem je pořád táta

Písničkářská legenda Jan Nedvěd už řadu let participuje na kariéře skupiny Příbuzní, jejímž členem a hlavním autorem je jeho syn Honza. Ten se po dvou letech tichých příprav repertoáru rozhodl vydat své debutové sólové album Jsme tu cizí. Na desku zařadil třináct vlastních skladeb, z nichž většina vznikla na tátovy texty. Součástí alba jsou i coververze otcových "trvalek" Na kameni kámen a Podvod. Na jedné z nich si dokonce společně zazpívali. "Chcete-li srovnávat, srovnávejte s Eltonem Johnem nebo Billym Joelem," píše se v propagačním materiálu vydavatelské firmy.

Jak byste ve stručnosti definoval své debutové album?
Rozhodně bych ho necharakterizoval jako útěk od folku nebo jako nějakou hádku s tátou, jak už jsem se taky dočetl. Prostě vyšla moje sólová deska, která je samozřejmě pestřejší a popovější než nahrávky skupiny Příbuzní. Podobně jako v případě desek Příbuzných jsem napsal hudbu na texty od táty. Jen jsem ji zabalil do jiného zvuku.

Z pilotního singlu zní moderně zaranžovaná pop-rocková písnička. Člověk by od zpěváka jménem Honza Nedvěd ml. čekal něco jiného. Snažíte se programově vyvázat z představy folkového písničkáře?
Já se nikdy neškatulkoval, styl nerozlišuju, mně se líbí písnička. Mám třeba všechny desky AC/DC, ale líbí si mi z nich jenom něco. Mým hlavním vzorem je dodnes můj táta. Ten mi vždycky říkal: "Jeď si podle svýho, jinak to budu já:"

Jste spjat se skupinou Příbuzní. Existence vašeho sólového alba i nové kapely určitě nastolí otázku, zda s Příbuznými není ámen...
Pokračují dál, hrají paralelně s mou novou skupinou. Žádná závist se nekoná, s Příbuznými máme dál normální vztahy. Uvažuju dokonce o tom, že některé lidi z Příbuzných zakomponuju do své nové kapely. Příbuzné nechci zničit, je to zaběhnutá skupina, na kterou lidi chodí.

Svou debutovou desku jste natočil takřka sám. Nepostrádal jste někoho, kdo by vás v dobrém slova smyslu korigoval?
V tomto směru jsem byl v pohodě, měl jsem totiž požehnání od otce. Sám bych si nikdy netroufl desku vydat, to on pořád říkal "vydej to a uvidíš". Ale třeba ve studiu vůbec nebyl, chtěl jen, abych to udělal podle svého svědomí a citu.