Vzpomínání Eduarda Kohouta na inscenaci Pagnolova Malajského šípu v Národním divadle v roce 1931, končí půvabným detailem: ...nesmím zapomenout na epizodu, která každému utkvěla. Scénou přešla překrásná Malajka s ošatkou cizokrajného ovoce a neměla jiný text, než kterým zvala ke koupi: Čtyři fránky! Čtyři fránky! Bylo to samo vtělení všech romantických exotických snů, byla to Jiřina Šejbalová. Krásné herečce bylo tehdy šestadvacet let a měla za sebou už pěknou řádku rolí. Po studiu na hudební konzervatoři a po několika vystoupeních v brněnské opeře, začala s činohrou: nejdříve ve Frejkově avantgardním studiu Dada. Od roku 1929, kdy se režisér K. H. Hilar rozhodl výrazně omladit soubor, působila v Národním divadle, kde v době, na kterou vzpomíná Eduard Kohout, hrála kromě té malé, ale uhrančivé roličky také Jessiku v Kupci benátském, Zuliku ve Strakonickém dudákovi nebo Lisardu ve Schovávané na schodech. Ale nejkrásnější role ji teprve čekaly. Titulní úloha v Neveuxově komedii Julie aneb Snář, Laurencia z Vegova Vzbouření na vsi, Lee z Vančurova Jezera Ukerev, Shakespearova Rosalinda. Podle kritika Josefa Trägera dozrávalo herectví Jiřiny Šejbalové ke svému vrcholu v okupačních letech, kdy z dívčích rolí přešla ke složitějším ženským hrdinkám. Jak jsem se vyrovnala s tím, že jsem opustila role půvabných mladic a začala hrát ženy stárnoucí, vyzrálé? Velmi hladce. Mne totiž odjakživa takové charakterní role neobyčejně lákaly, prohlásila Šejbalová v jednom interview. Nezapomenutelná zůstává z tohoto období především paní Vachová z Krejčovy inscenace Srpnové neděle. Paní Vachovou hrála Jiřina Šejbalová i v rozhlase a my si ji - s mnoha dalšími rolemi - připomeneme v herecké benefici, kterou z archivních snímků připravil Václav Cibula.