Je téměř neuvěřitelné, že se poslední operou Giuseppe Verdiho stala komická, burleskní opera. Vždyť Falstaff je dílem, které vůbec nevypadá tak, že by se jím skladatel loučil s prací, s životem. Skvělé libreto Verdimu připravil sám Arrigo Boito, tvůrce Mefistofela a Nerona. Podle shakespearovských předloh pohotově vyňal látku z Veselých paniček windsorských a spojil s komickými intermezzy z Jindřicha IV. - Verdi zpočátku váhal, po nezdaru své operní prvotiny se komickým látkám spíše vyhýbal. Když začal vážněji uvažovat o tom, že se do Boitova libreta k Falstaffovi přece jen asi pustí, neodpustil si typickou pochybnost v jednom dopise: "Uvážil jste můj vysoký věk? Vždyť by mne také mohli obvinit z neuvážené smělosti, kdybych si na takovouhle práci chtěl troufnout. A co když nezvládnu slabost stáří? Když se nedostanu s hudbou ke konci? Pak jste plýtval časem a námahou!" Naštěstí vše dopadlo jinak. Verdi se dokonale ztotožnil se svým úkolem a místy se zdá, jako by v hudbě ironizoval i sám sebe.

Verdiho Falstaffa korunuje skvělý fugový závěr jedinečného finále: Tutto nel mondo e burla - Vše na světě je vlastně legrace - tak se může volně přeložit poselství velkého skladatele, který si udržel mladistvého ducha a neztratil humor navzdor šedinám.