Kdyby Jon Secada, producent, zpěvák, ale i autor řady hitů z repertoáru Rickyho Martina, Glorie Estefanové nebo Jennifer Lopezové, dodával tak elegantní soulové písničky, jaké si ponechává pro potřeby svých sólových desek, zmíněným hvězdám, asi by příliš neuspěl. Jeho skladby z alba Better Part Of Me jsou totiž opravdu pro potřeby vrcholků popbyznysu až příliš neprvoplánové - pochopitelně s výjimkou singlové Stop či jejího španělsky nazpívaného dvojčete Así. Jinak však převládá vkusný písňový materiál a v baladách typu When You´re Gone se posluchači dostane dokonce příjemného, přitom nikoli přeslazeného pohlazení. Secadovy samostatné desky jsou zkrátka mnohem přesvědčivější nežli věci, které píše pro jiné interprety. Ostatně, právě díky svým sólovkám, kterých se po světě prodalo na dvacet milionů kusů, obdržel už dvě ceny Grammy.

The Cranberries: Bury The Hatchet - The Complete Sessions
(Island/ Universal Music)

Pro ty, v nichž ještě nedozněla vlna nadšení nad květnovým pražským koncertem The Cranberries, je tu lahůdka. Dvojalbum Bury The Hatchet - The Complete Sessions nabízí jednak reedici poslední desky irské skupiny (na prvním disku), jednak z poloviny její koncertní podobu plus pět novinek (na disku druhém). Většinu z živě natočených skladeb má české publikum v paměti - v Paegas Aréně zazněly Animal Instinct, Loud And Clear, Promises, Delilah i Desperate Andy. Nové písně jen pokračují v trendu, nastoleném na Bury The Hatchet: líbivost se snoubí s napětím, pop s rockem. Celý dvojkompakt jen stvrzuje, jak zásadní je pro The Cranberries postava zpěvačky Dolores O´Riordanové: její ohebný hlas a charismatický výraz jsou tím, okolo čeho se vše točí...

Už jsme doma: Patnáct kapek vody
(Indies Records)

Žijící legenda české alternativní hudby vydává v roce patnáctého výročí svého založení reprezentativní průřez svými doposud vydanými alby Uprostřed slov, Nemilovaný svět, Hollywood, Pohádky ze Zapotřebí a Uši (nepočítáme-li "live" album Vancouver 1997). Skupina Už jsme doma, kterou jsme v Týdeníku Rozhlas před časem představili rozsáhlým interview s jejím saxofonistou Jindrou Dolanským, zařadila na své první výběrové album vedle slavných kousků Soubor opatření, Nemilovaný svět, Koroze nebo Jassica, také raritky: skladbu Metafyzik z filmu Jaro, Peklo, Podzim, Zima a koncertní verzi písně Jó nebo nebo z roku 1985, tehdy nazpívanou ještě bez textu, ve svahilštině. Bezmála osmdesátiminutový disk doprovází buklet s lehce znepokojivými obrázky nehrajícího člena kapely, výtvarníka Martina Velíška. Koneckonců, jak už to bývá u Už jsme doma zvykem.

Betula Pendula: 1999
(Indies Records)

Dvoučlenná kapela Betula Pendula (v překladu z latiny bříza bělokorá) vznikla už před patnácti lety, ale po slavném "rozjezdu" na jednom z předlistopadových Rockfestů a první, horko těžko sháněné EP desce, se v průběhu devadesátých letech proměnila ve formaci po níž není ani vidu ani slechu, ale která přece jen (i když sporadicky) koncertuje a vydává desky. Ta s vročením 1999 je v pořadí už třetí a možná ze všech nejintimnější. Meditativní kompozice, doprovázené jen kytarou a klávesami, přenášejí svou úsporností pozornost především na zpěv (či spíše přednes) Jana Šoltise a texty básnířky Hany Kocourkové. Pro posluchače, který baží po chvilce tichého spočinutí, je Betula Pendula velká příležitost. Jiný bude jen velmi těžce hledat sdělení.

Honza Horáček: Ty a já
(Universal Music)

Zatím jen prvním singlem z chystaného alba To je nejvíc se hlásí o slovo pětadvacetiletý zpěvák a skladatel Jan Horáček, bývalý člen rockové skupiny Ultrakoks. Společně s brilantními instrumentalisty a syny slavných otců Jiřím Stivínem ml. (bicí) a Jaroslavem Helešicem (kytara, baskytara) natočil rozhodně nikoli odpudivou melodickou hitovku Ty a já a naznačil, že by se jeho deska mohla stát svěží alternativou k poněkud zatouchající scéně tuzemského středního proudu.