Troju dnes znají návštěvníci především díky zoologické zahradě a krásnému zámku. My vám však chceme ukázat i další její půvaby, především staré usedlosti a jiné pozůstatky původní výstavby, honosné vily, usazené do rozlehlých zahrad, i cenná území přírody.

Troja se původně jmenovala Zadní Ovenec. Jméno Troja souvisí se zdejším zámkem, přesněji řečeno se sochařskou výzdobou honosného schodiště do zahrady na téma boj olympských bohů s titány, kterou si lidé volně spojili s událostmi při dobytí Troje. Podle jiného výkladu prý stavba zámku trvala deset let - stejně jako obléhání trojských hradeb.

Na cestu se vydáme od konečné stanice autobusů linky č.112, která sem jezdí od stanice metra Nádraží Holešovice. Od brány do zoo a zámku půjdeme mírně dolů podél zdi zámeckého parku k Vltavě. Vpravo, naproti rozlehlému parkovišti, je budova barokního pivovaru čp. 4. Stáčíme se vlevo kolem parkoviště a zadní brány do zámeckého parku (červená míří naopak vpravo), mineme bývalý panský mlýn s vysokou mansardovou střechou a někdejší hospodářský dvůr a dojdeme k vyústění lávky, která spojuje pravý břeh Vltavy s protilehlým Císařským ostrovem. Zatočíme vlevo do ulice Pod Havránkou; vlevo je zeď zámeckého parku, vpravo skupina starých objektů, pozůstatek původní zástavby vsi. Jako první míjíme čp. 13, patrový objekt s pavlačí, jeden z mála zachovalých vesnických domků v Praze. Následující velká patrová budova s mansardovou střechou čp. 328, dnes v dezolátním stavu, vznikla v 1. třetině 19. stol. jako součást sousedního panského statku čp. 7. Ten je mnohem starší, byl vybudován spolu se zámkem v poslední čtvrtině 17. stol. Dojdeme ke křižovatce a zahýbáme vpravo do Trojské ulice. V Trojské ulici procházíme vilovou zástavbou.

Za další zatáčkou uvidíme usedlost Kazanku, čp. 69, která se ze všech trojských venkovských objektů uchovala nejlépe. Je to patrový objekt z konce 17. stol. s mansardovou střechou, na který z obou stran navazují přízemní stavby. Uprostřed průčelí v nice stojí kamenná soška sv. Václava. Za Kazankou je gymnázium S. Čecha. Po Trojské ulici pokračujeme ke křižovatce s ulicí Pod Lisem. Přímo proti nám stojí bývalá viniční usedlost s lisem, v současné úpravě z období novogotiky s lomenými oblouky oken.

Stáčíme se vlevo, na protější straně ulice si povšimneme půvabné novobarokní vily čp. 195 a pak zahneme doprava do úzké uličky Na Dlážděnce, která dost prudce stoupá lesíkem a kolem zahrádek na výšinu nad pravým břehem Vltavy. Tato nenápadná ulička, připomínající spíše venkovskou cestu, má velmi zajímavou historii. Pověst praví, že jeden z majitelů trojského zámku se kdysi dávno dopustil jakéhosi zlého činu. Za pokání mu bylo uloženo vydláždit cestu od řeky až k silnici na Starou Boleslav. Dal se do díla, až mu práci přetrhla smrt. Nedokončené cestě se začalo říkat Dlážděnka. Skutečnost je však mnohem prozaičtější. Po této cestě jezdíval od konce 16. stol. císař Rudolf II. se svým početným doprovodem na lovy do brandýských lesů. Až do Holešovic byla trasa vcelku pohodlná, na trojském břehu, kam se panstvo přeplavilo na loďkách, však začal terén ostře stoupat, cesta byla blátivá a koně mohli jen s velkými problémy kočáry a lovecké vozy utáhnout. Proto Adam z Valdštejna přikázal navozit sem kámen a cestu v délce více než 1000 m vydláždit. Práce proběhly v letech 1628-1629, na konci dlážděného úseku byl postaven pamětní pískovcový sloup. Cesta se používala celé 17. stol., později se však vytvořila jiná komunikační síť a Dlážděnka pomalu upadla v zapomenutí.

Na konci lesíka na vrcholu stoupání se dáme ostře vpravo cestou zvanou Nad Strání. Ta se postupně zatáčí vlevo a vede nás mezi zahrádkami a rodinnými domky. Vpravo za zahradami můžeme zahlédnout střechu zámečku Jabloňka. Jeho budova s valbovou střechou a věžičkou pochází z konce 18. stol.

Stále velmi zvolna stoupáme, zástavba se postupně zahušťuje. U mohutné stavby Chemopetrolu čp. 1997, která tvoří významnou pohledovou dominantu této části Prahy, vyústíme do ulice Trojské. Architektura Chemopetrolu je poněkud zvláštní, odlišná od soudobé české tvorby, uplatňují se tu prvky charakteristické pro jihoevropské oblasti. Budova byla postavena v roce 1974 podle projektu J. Jovanoviče a lidé jí začali přezdívat Drákulov. Za ní, vpravo u velké křižovatky, stojí objekt bývalé usedlosti Vlachovka, čp. 91, dnes sídlo policie. Je to pozdně klasicistní stavba z poloviny 19. stol. se dvěma křídly, fasádu zdobí pásová rustika, patro člení pilastry, na jižním a východním průčelí jsou balkony.

Odtud pokračujeme ještě asi 200 m dolů Zenklovou ulicí kolem populární restaurace Na Vlachovce, známé z cyklu televizních pořadů s dechovkou, ke stanici autobusů a tramvají.